1 Visão de Isaías, filho de Amós, que ele teve a respeito de Judá e Jerusalém, nos dias de Uzias, Jotão, Acaz, e Ezequias, reis de Judá.

2 Ouvi, ó céus, e dá ouvidos,

tu, ó terra;

porque o Senhor tem falado:

Criei filhos, e engrandeci-os;

mas eles se rebelaram contra mim.

3 O boi conhece o seu possuidor,

e o jumento a manjedoura

do seu dono; mas

Israel não tem conhecimento,

o meu povo não entende.

4 Ai, nação pecadora,

povo carregado de iniquidade,

descendência de malfeitores,

filhos corruptores;

deixaram ao Senhor,

blasfemaram o Santo de Israel,

voltaram para trás.

5 Por que seríeis

ainda castigados,

se mais vos rebelaríeis?

Toda a cabeça está enferma

e todo o coração fraco.

6 Desde a planta

do pé até a cabeça

não há nele coisa sã, senão

feridas,

e inchaços,

e chagas podres

não espremidas,

nem ligadas,

nem amolecidas com óleo.

7 A vossa terra está assolada,

as vossas cidades estão

abrasadas pelo fogo;

a vossa terra os

estranhos a devoram

em vossa presença;

e está como devastada,

numa subversão

de estranhos.

8 E a filha de Sião é deixada

como a cabana na vinha,

como a choupana no pepinal,

como uma cidade sitiada.

9 Se o Senhor dos

Exércitos não nos

tivesse deixado algum

remanescente, já

como Sodoma seríamos,

e semelhantes a Gomorra.

10 Ouvi a palavra do Senhor,

vós poderosos de Sodoma;

dai ouvidos à lei do nosso Deus,

ó povo de Gomorra.

11 De que me serve a mim

a multidão de vossos

sacrifícios,

diz o Senhor? Já estou

farto dos holocaustos

de carneiros,

e da gordura de animais cevados;

nem me agrado de sangue

de bezerros,

nem de cordeiros, nem de bodes.

12 Quando vindes

para comparecer perante mim,

quem requereu isto de vossas mãos,

que viésseis a pisar os meus átrios?

13 Não continueis a trazer ofertas vãs;

o incenso é para mim abominação,

e as luas novas,

e os sábados,

e a convocação das assembleias;

não posso suportar iniquidade,

nem mesmo a reunião solene.

14 As vossas luas novas,

e as vossas solenidades,

a minha alma as odeia; já

me são pesadas; já

estou cansado de as sofrer.

15 Por isso, quando

estendeis as vossas mãos,

escondo de vós os meus olhos;

e ainda que multipliqueis

as vossas orações,

não as ouvirei, porque

as vossas mãos estão

cheias de sangue.

16 Lavai-vos, purificai-vos,

tirai a maldade de vossos

atos de diante dos meus olhos;

cessai de fazer mal.

17 Aprendei a fazer bem;

procurai o que é justo;

ajudai o oprimido;

fazei justiça ao órfão;

tratai da causa das viúvas.

18 Vinde então,

e raciocinemos juntos,

diz o Senhor:

ainda que os vossos pecados sejam

como a escarlata,

eles se tornarão brancos

como a neve;

ainda que sejam vermelhos

como o carmesim,

se tornarão como a branca lã.

19 Se quiserdes,

e obedecerdes,

comereis o bem desta terra.

20 Mas se recusardes,

e fordes rebeldes,

sereis devorados à espada;

porque a boca do Senhor o disse.

21 Como se fez prostituta

a cidade fiel! Ela

que estava cheia de

retidão! A justiça habitava nela,

mas agora homicidas.

22 A tua prata tornou-se

em escórias,

o teu vinho se misturou com água.

23 Os teus príncipes são rebeldes,

e companheiros de ladrões;

cada um deles ama as peitas,

e anda atrás das recompensas;

não fazem justiça

ao órfão,

e não chega perante

eles a causa da viúva.

24 Portanto diz o Senhor,

o Senhor dos Exércitos,

o Forte de Israel:

Ah! Tomarei satisfações

dos meus adversários,

e vingar-me-ei dos meus inimigos.

25 E voltarei contra

ti a minha mão,

e purificarei

inteiramente as tuas

escórias;

e tirar-te-ei toda a impureza.

26 E te restituirei os teus juízes,

como foram dantes; e

os teus conselheiros, como antigamente;

e então te chamarão cidade

de justiça, cidade fiel.

27 Sião será remida com juízo,

e os que voltam

para ela com justiça.

28 Mas os transgressores

e os pecadores serão

juntamente destruídos;

e os que deixarem o Senhor

serão consumidos.

29 Porque vos envergonhareis

pelos carvalhos

que cobiçastes,

e sereis confundidos pelos jardins

que escolhestes.

30 Porque sereis

como o carvalho,

ao qual caem as folhas,

e como o jardim

que não tem água.

31 E o forte se tornará em estopa,

e a sua obra em faísca;

e ambos arderão juntamente,

e não haverá quem os apague.

1 Vidění Izaiáše syna Amosova, kteréž viděl o Judovi a Jeruzalému, za dnů Uziáše, Jotama, Achasa a Ezechiáše, králů Judských. 2 Slyšte nebesa, a ušima pozoruj země, nebo Hospodin mluví: Syny jsem vychoval a vyvýšil, oni pak strhli se mne. 3 Vůl zná hospodáře svého, a osel jesle pánů svých; Izrael nezná, lid můj nesrozumívá. 4 Ach, národe hříšný, lide obtížený nepravostí, símě zlostníků, synové nešlechetní, opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, odvrátili se zpět. 5 Proč, čím více biti býváte, tím více se odvracujete? Všecka hlava jest neduživá, a všecko srdce zemdlené. 6 Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na něm místa celého, jen rána a zsinalost, a zbití zahnojené, aniž se vytlačuje, ani uvazuje, ani olejem změkčuje. 7 Země vaše spustla, města vaše vypálena ohněm; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají, a v poušť obracejí, tak jakž vše kazí cizozemci. 8 I zůstala dcera Sionská jako boudka na vinici, jako chaloupka v zahradě tykevné, a jako město zkažené. 9 Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoře podobni. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, knížata Sodomská, ušima pozorujte zákona Boha našeho, lide Gomorský: 11 K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv. 12 Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé? 13 Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu trpěti, (nepravost jest), ani shromáždění. 14 Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je. 15 Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. 16 Umejte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. 17 Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. 18 Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou. 19 Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete. 20 Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila. 21 Jak tě nevěstkou učiněno to město věrné, plné soudu! Spravedlnost přebývala v něm, nyní pak vražedlníci. 22 Stříbro tvé obrátilo se v trůsky, víno tvé smíšeno s vodou. 23 Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodějů, jeden každý z nich miluje dary, a dychtí po úplatcích; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pře vdovy před ně nepřichází. 24 Protož dí Pán, Hospodin zástupů, silný Izraelský: Aj, jáť se potěším nad protivníky svými, a vymstím se nad nepřátely svými, 25 Když zase obrátím ruku svou na tě, až přepálím dočista trůsky tvé, a odejmu všecken cín tvůj, 26 A obnovím soudce tvé tak jako na počátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti, městem věrným. 27 Sion v soudu vykoupen bude, a kteříž zase uvedeni budou do něho, v spravedlnosti. 28 Setření pak přestupníků a nešlechetných v náhle přijde, a kteříž opouštějí Hospodina, docela zahynou. 29 Nebo zahanbeni budete pro háje, po nichž jste toužili, a zastydíte se pro zahrady, kteréž jste sobě zvolili. 30 Budete zajisté jako dub, s něhož lístí prší, a jako zahrada, v níž vody není. 31 I bude nejsilnější jako koudel, a učinitel jeho jako jiskra; i bude to obé hořeti spolu, a nebude žádného, ješto by uhasiti mohl.