1 Porque o Senhor se compadecerá de Jacó, e ainda escolherá a Israel e os porá na sua própria terra; e ajuntar-se-ão com eles os estrangeiros, e se achegarão à casa de Jacó.

2 E os povos os receberão, e os levarão aos seus lugares, e a casa de Israel os possuirá por servos, e por servas, na terra do Senhor; e cativarão aqueles que os cativaram, e dominarão sobre os seus opressores.

3 E acontecerá que no dia em que o Senhor vier a dar-te descanso do teu sofrimento, e do teu pavor, e da dura servidão com que te fizeram servir,

4 Então proferirás este provérbio contra o rei de Babilônia, e dirás: Como já cessou o opressor, como já cessou a cidade dourada!

5 Já quebrantou o Senhor

o bastão dos ímpios e

o cetro dos dominadores.

6 Aquele que feria aos povos com furor,

com golpes incessantes,

e que com ira dominava sobre as nações agora é perseguido,

sem que alguém o possa impedir.

7 Já descansa, já

está sossegada toda a terra;

rompem cantando.

8 Até as faias se alegram sobre ti, e

os cedros do Líbano, dizendo:

Desde que tu caíste

ninguém sobe contra nós

para nos cortar.

9 O inferno desde o

profundo se turbou por ti,

para te sair ao encontro

na tua vinda;

despertou por ti os mortos, e

todos os chefes da terra, e

fez levantar dos

seus tronos a todos

os reis das nações.

10 Estes todos responderão,

e te dirão:

Tu também adoeceste

como nós, e

foste semelhante a nós.

11 Já foi derrubada na sepultura

a tua soberba com o som

das tuas violas;

os vermes debaixo de ti se estenderão,

e os bichos te cobrirão.

12 Como caíste desde o céu,

ó Lúcifer, filho da

alva! Como foste

cortado por terra,

tu que debilitavas as nações!

13 E tu dizias no teu coração:

Eu subirei ao céu,

acima das estrelas de

Deus exaltarei o meu trono,

e no monte da

congregação me assentarei,

aos lados do norte.

14 Subirei sobre as alturas

das nuvens, e

serei semelhante ao Altíssimo.

15 E contudo levado

serás ao inferno,

ao mais profundo do abismo.

16 Os que te virem te contemplarão,

considerar-te-ão, e dirão:

É este o homem

que fazia estremecer

a terra e

que fazia tremer os reinos?

17 Que punha o mundo

como o deserto,

e assolava as suas

cidades? Que não abria

a casa de seus cativos?

18 Todos os reis das nações,

todos eles, jazem com honra,

cada um na sua morada.

19 Porém tu és lançado da tua sepultura,

como um renovo abominável, como

as vestes dos

que foram mortos atravessados

à espada, como os

que descem ao covil de pedras,

como um cadáver pisado.

20 Com eles não te

reunirás na sepultura;

porque destruíste a tua terra e

mataste o teu povo;

a descendência

dos malignos não

será jamais nomeada.

21 Preparai a matança

para os seus filhos por causa

da maldade de seus pais,

para que não se levantem,

e nem possuam a terra,

e encham a face do mundo de cidades.

22 Porque me levantarei contra eles, diz o Senhor dos Exércitos, e extirparei de Babilônia o nome, e os sobreviventes, o filho e o neto, diz o Senhor.

23 E farei dela uma possessão de ouriços e a lagoas de águas; e varrê-la-ei com vassoura de perdição, diz o Senhor dos Exércitos.

24 O Senhor dos Exércitos jurou, dizendo: Como pensei, assim sucederá, e como determinei, assim se efetuará.

25 Quebrantarei a Assíria

na minha terra,

e nas minhas montanhas a pisarei,

para que o seu jugo se aparte deles

e a sua carga se

desvie dos seus ombros.

26 Este é o propósito

que foi determinado sobre toda a terra;

e esta é a mão que está estendida

sobre todas as nações.

27 Porque o Senhor dos

Exércitos o determinou;

quem o invalidará? E a

sua mão está estendida;

quem pois a fará voltar atrás?

28 No ano em que morreu o rei Acaz, foi dada esta sentença.

29 Não te alegres, tu,

toda a Filístia,

por estar quebrada a vara

que te feria;

porque da raiz da cobra

sairá uma víbora,

e o seu fruto será uma

serpente ardente, voadora.

30 E os primogênitos

dos pobres serão

apascentados,

e os necessitados se

deitarão seguros;

porém farei morrer de

fome a tua raiz,

e ele matará os teus sobreviventes.

31 Dá uivos, ó porta, grita, ó cidade;

tu, ó Filístia, estás

toda derretida;

porque do norte vem uma fumaça,

e não haverá quem fique

sozinho nas suas convocações.

32 Que se responderá, pois,

aos mensageiros da nação?

Que o Senhor fundou a Sião,

para que os opressos do seu

povo nela encontrem refúgio.

1 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova. 2 Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými. 3 I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben, 4 Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě. 5 Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících, 6 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti. 7 Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují. 8 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal. 9 I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů. 10 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn? 11 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají. 12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. 13 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. 14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. 15 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy. 16 Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími, 17 Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů? 18 Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich; 19 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná. 20 Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků. 21 Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy. 22 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin. 23 A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů. 24 Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se, 25 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude. 26 Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům. 27 Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí? 28 Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto: 29 Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající. 30 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje. 31 Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho. 32 Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.