1 Ai dos filhos rebeldes,

diz o Senhor,

que tomam conselho,

mas não de mim;

e que se cobrem,

com uma cobertura,

mas não do meu espírito,

para acrescentarem pecado sobre pecado;

2 Que descem ao Egito,

sem pedirem o meu conselho;

para se fortificarem com a força de Faraó,

e para confiarem na sombra do Egito.

3 Porque a força de

Faraó se vos tornará

em vergonha,

e a confiança na sombra

do Egito em confusão.

4 Porque os seus príncipes

já estão em Zoã,

e os seus embaixadores

já chegaram a Hanes.

5 Todos se envergonharão

de um povo que

de nada lhes servirá

nem de ajuda,

nem de proveito,

porém de vergonha, e de opróbrio.

6 Peso dos animais do

sul. Para a terra

de aflição

e de angústia (de

onde vêm a leoa e o leão,

a víbora,

e a serpente ardente,

voadora) levarão às

costas de jumentinhos

as suas riquezas,

e sobre as corcovas de

camelos os seus tesouros,

a um povo que

de nada lhes aproveitará.

7 Porque o Egito os ajudará em vão,

e para nenhum fim;

por isso clamei acerca disto:

No estarem quietos será a sua força.

8 Vai, pois, agora,

escreve isto numa tábua

perante eles

e registra-o num livro;

para que fique até ao último dia,

para sempre e perpetuamente.

9 Porque este é um povo rebelde,

filhos mentirosos,

filhos que não querem

ouvir a lei do Senhor.

10 Que dizem aos videntes:

Não vejais; e aos profetas:

Não profetizeis para nós o

que é reto;

dizei-nos coisas aprazíveis,

e vede para nós enganos.

11 Desviai-vos do caminho,

apartai-vos da vereda;

fazei que o Santo de Israel

cesse de estar perante nós.

12 Por isso, assim diz o Santo de Israel:

Porquanto rejeitais esta palavra,

e confiais na opressão

e perversidade,

e sobre isso vos estribais,

13 Por isso esta maldade

vos será como a

brecha de um alto muro que,

formando uma barriga,

está prestes a cair

e cuja quebra

virá subitamente.

14 E ele o quebrará

como se quebra o vaso do oleiro e,

quebrando-o, não se compadecerá;

de modo que não se achará

entre os seus pedaços um caco

para tomar fogo do lar,

ou tirar água da poça.

15 Porque assim diz o Senhor Deus,

o Santo de Israel:

Voltando e descansando

sereis salvos;

no sossego

e na confiança estaria a vossa força,

mas não quisestes.

16 Mas dizeis: Não;

antes sobre cavalos

fugiremos;

portanto fugireis;

e, sobre cavalos

ligeiros cavalgaremos;

por isso os vossos

perseguidores também

serão ligeiros.

17 Mil homens fugirão

ao grito de um,

e ao grito de

cinco todos vós fugireis,

até que sejais deixados

como o mastro

no cume do monte,

e como a bandeira

no outeiro.

18 Por isso, o Senhor esperará,

para ter misericórdia de vós;

e por isso se levantará,

para se compadecer de vós,

porque o Senhor é um Deus de equidade;

bem-aventurados todos os que nele esperam.

19 Porque o povo habitará em Sião, em Jerusalém; não chorarás mais; certamente se compadecerá de ti, à voz do teu clamor e, ouvindo-a, te responderá.

20 Bem vos dará o Senhor pão de angústia e água de aperto, mas os teus mestres nunca mais fugirão de ti, como voando com asas; antes os teus olhos verão a todos os teus mestres.

21 E os teus ouvidos ouvirão a palavra do que está por detrás de ti, dizendo: Este é o caminho, andai nele, sem vos desviardes nem para a direita nem para a esquerda.

22 E terás por contaminadas as coberturas de tuas esculturas de prata, e o revestimento das tuas esculturas fundidas de ouro; e as lançarás fora como um pano imundo, e dirás a cada uma delas: Fora daqui.

23 Então te dará chuva sobre a tua semente, com que semeares a terra, como também pão da novidade da terra; e esta será fértil e cheia; naquele dia o teu gado pastará em largos pastos.

24 E os bois e os jumentinhos, que lavram a terra, comerão grão puro, que for padejado com a pá, e cirandado com a ciranda.

25 E em todo o monte alto, e em todo o outeiro levantado, haverá ribeiros e correntes de águas, no dia da grande matança, quando caírem as torres.

26 E a luz da lua será como a luz do sol, e a luz do sol sete vezes maior, como a luz de sete dias, no dia em que o Senhor ligar a quebradura do seu povo, e curar a chaga da sua ferida.

27 Eis que o nome do Senhor

vem de longe,

ardendo a sua ira,

sendo pesada a sua carga;

os seus lábios estão

cheios de indignação,

e a sua língua é

como um fogo consumidor.

28 E a sua respiração

como o ribeiro transbordante, que

chega até ao pescoço,

para peneirar as

nações com peneira de

destruição,

e um freio de fazer errar

nas queixadas dos povos.

29 Um cântico haverá entre vós,

como na noite em

que se celebra uma festa santa;

e alegria de coração,

como a daquele

que vai com flauta,

para entrar no monte do Senhor,

à Rocha de Israel.

30 E o Senhor fará ouvir a

sua voz majestosa

e fará ver o abaixamento

do seu braço, com indignação de ira,

e labareda de fogo consumidor,

raios e dilúvio

e pedras de saraiva.

31 Porque com a voz do Senhor

será desfeita em

pedaços a Assíria, que

feriu com a vara.

32 E a cada pancada do cajado do juízo

que o Senhor lhe der,

haverá tamboris e harpas;

e com combates de agitação

combaterá contra eles.

33 Porque Tofete já há muito

está preparada;

sim, está preparada para o rei;

ele a fez profunda e larga;

a sua pilha é de fogo,

e tem muita lenha;

o assopro do Senhor

como torrente de enxofre a acenderá.

1 Běda synům zpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne, a přikrývajícím ji přikrytím, ale ne z ducha mého, aby hřích k hříchu přidávali; 2 Kteříž chodí a sstupují do Egypta, nedotazujíce se úst mých, aby se zmocňovali v síle Faraonově, a doufali v stínu Egyptském. 3 Nebo síla Faraonova bude vám k hanbě, a to odpočívání v stínu Egyptském k lehkosti, 4 Proto že knížata jeho byli v Soan, a poslové jeho do Chanes chodili. 5 Všeckyť k zahanbení přivede skrze lid, kterýž jim nic neprospěje, aniž bude ku pomoci, ani k užitku, ale k hanbě toliko a k útržce. 6 Břímě hovad poledních v zemi nátisku a ssoužení, odkudž lev a lvíče, ještěrka a drak ohnivý létající, odnesou na hřbetě hovádek bohatství svá, a na hrbu velbloudů poklady své k lidu, kterýž jim nic neprospěje. 7 Nebo Egyptští nadarmo a na prázdno pomáhati budou. Pročež ohlašuji to, že by síla jejich byla s pokojem seděti. 8 Nyní jdi, napiš to na tabuli před očima jejich, a na knize vyrej to, aby to zůstávalo do nejposlednějšího dne, a až na věky věků, 9 Že lid tento zpurný jest, synové lháři, synové, kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova; 10 Kteříž říkají vidoucím: Nemívejte vidění, a prorokům: Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání. 11 Sejděte s cesty, svozujte od stezky, nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský. 12 Protož takto praví Svatý Izraelský: Proto že pohrdáte slovem tím, a doufáte ve lsti a v převrácenosti, a spoléháte na ni: 13 Z té příčiny bude vám tato nepravost jako zed tržená padající, a vydutí na zdi vysoké, jejíž brzké a náhlé bývá oboření. 14 A rozrazí ji, jako rozrážejí nádobu hrnčířskou rozbitou; neodpustíť, tak že nebude nalezena po rozražení jejím ani střepina k nabrání ohně z ohniště, anebo k nabrání vody z louže. 15 Nebo tak řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraelský: Obrátíte-li se, a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše. Ale nechcete. 16 Nýbrž říkáte: Nikoli, ale na koních utečeme. Protož utíkati budete. Na rychlých ujedeme. Ale rychlejší budou stihající vás. 17 Jeden tisíc před okřiknutím jednoho, a před okřiknutím pěti utíkati budete, až (jestliže však vás co pozůstane), budete zanecháni jako okleštěné dřevo na vrchu hory, a jako korouhev na pahrbku. 18 Protoť pak shovívá Hospodin, milost vám čině, a protoť se vyvýší, aby se smiloval nad vámi; nebo Hospodin jest Bůh spravedlivý. Blahoslavení všickni, kteříž očekávají na něj. 19 Lid zajisté na Sionu a v Jeruzalémě bydliti bude. Nikoli plakati nebudeš; k hlasu volání tvého bude všelijak milost činiti s tebou. Hned jakž uslyší, ohlásíť se. 20 A ačkoli Pán dá vám chleba úzkosti a vody ssoužení, však nebudou více odjati tobě učitelé tvoji, ale očima svýma vídati budeš učitele své, 21 A ušima svýma slýchati slovo tobě po zadu řkoucích: Toť jest ta cesta, choďte po ní, buď že byste se na pravo neb na levo uchýlili. 22 Tedy zavržete obestření rytin svých stříbrných, a oděv slitin svých zlatých; odloučíš je jako nemoc svou trpící, řka jim: Táhněte tam. 23 Dáť i déšť na rozsívání tvé, kterýmž bys osíval zemi, a chléb z úrody země, kterýž bude jadrný a zdárný; v ten den pásti se bude i dobytek tvůj na pastvišti širokém. 24 Volové také i oslové, dělající zemi, píci čistou jísti budou, kteráž opálkou a věječkou vyčištěna bývá. 25 Budou také na všeliké hoře vysoké, a na všelikém pahrbku vyvýšeném pramenové a potokové vod, v den porážky veliké, když padnou věže. 26 Bude i světlo měsíce jako světlo slunce, světlo pak slunce bude sedmernásobní, jako světlo sedmi dnů, v den, v kterýž uváže Hospodin zlámání lidu svého, a ránu zbití jeho uzdraví. 27 Aj, jméno Hospodinovo přichází z daleka, jehožto hněv hořící a těžká pomsta; rtové jeho naplněni jsou prchlivostí, a jazyk jeho jako oheň sžírající. 28 Duch pak jeho jako potok rozvodnilý, kterýž až do hrdla dosáhne, aby tříbil národy, až by v nic obráceni byli, a uzdou svíral čelisti národů. 29 I budete zpívati, jako když se v noci zasvěcuje slavnost, a veseliti se srdečně, jako ten, kterýž jde s píšťalkou, bera se na horu Hospodinovu, k skále Izraelově, 30 Když dá slyšeti Hospodin hlas důstojnosti své, a ukáže vztaženou ruku svou s hněvem prchlivosti a plamenem ohně sžírajícího, an vše rozráží i přívalem i kamenným krupobitím. 31 Hlasem zajisté Hospodinovým potřín bude Assur, kterýž jiné kyjem bijíval. 32 Ale stane se, že každé udeření holí, kterouž doloží na něj Hospodin, silně dolehne; s bubny a harfami a bitvou veselou bojovati bude proti němu. 33 Nebo připraveno jest již dávno peklo, také i samému králi připraveno jest. Hluboké a široké je učinil, hranic jeho, ohně a dříví mnoho; dmýchání Hospodinovo jako potoksiry je zapaluje.