1 Ouvi isto, casa de Jacó,

que vos chamais do nome

de Israel, e saístes

das águas de Judá,

que jurais pelo nome

do Senhor,

e fazeis menção do Deus

de Israel, mas não em verdade

nem em justiça.

2 E até da santa cidade tomam o nome

e se firmam sobre o Deus de Israel;

o Senhor dos Exércitos é o seu nome.

3 As primeiras coisas desde a antiguidade as anunciei;

da minha boca saíram,

e eu as fiz ouvir;

apressadamente as fiz,

e aconteceram.

4 Porque eu sabia

que eras duro,

e a tua cerviz um nervo

de ferro,

e a tua testa de bronze.

5 Por isso te anunciei desde então,

e te fiz ouvir antes

que acontecesse,

para que não dissesses:

O meu ídolo fez estas coisas,

e a minha imagem

de escultura,

e a minha imagem

de fundição as mandou.

6 Já o tens ouvido;

olha bem para tudo isto;

porventura

não o anunciareis? Desde agora te faço ouvir coisas novas

e ocultas,

e que nunca

conheceste.

7 Agora são criadas,

e não de há muito,

e antes deste dia

não as ouviste, para

que porventura não digas:

Eis que eu já as sabia.

8 Nem tu as ouviste,

nem tu as conheceste,

nem tampouco há muito foi aberto o teu ouvido,

porque eu sabia

que procederias muito perfidamente,

e que eras chamado

transgressor desde o ventre.

9 Por amor

do meu nome retardarei a minha ira,

e por amor

do meu louvor me refrearei

para contigo, para que te

não venha a cortar.

10 Eis que já te purifiquei,

mas não como a prata;

escolhi-te na fornalha da aflição.

11 Por amor de mim,

por amor de mim o farei,

porque,

como seria profanado o meu nome?

E a minha glória

não a darei

a outro.

12 Dá-me ouvidos, ó Jacó,

e tu, ó Israel,

a quem chamei;

eu sou o mesmo, eu o primeiro,

eu também o último.

13 Também a minha mão fundou a terra,

e a minha destra mediu os céus a palmos;

eu os chamarei,

e aparecerão juntos.

14 Ajuntai-vos todos vós, e ouvi: Quem, dentre eles, tem anunciado estas coisas? O Senhor o amou, e executará a sua vontade contra Babilônia, e o seu braço será contra os caldeus.

15 Eu, eu o tenho falado;

também já o chamei,

e o trarei,

e farei próspero o seu caminho.

16 Chegai-vos a mim, ouvi isto:

Não falei em segredo desde o princípio;

desde o tempo em

que aquilo se fez eu estava ali,

e agora o Senhor Deus me enviou a mim,

e o seu

Espírito.

17 Assim diz o Senhor,

o teu Redentor,

o Santo de Israel:

Eu sou o Senhor teu Deus,

que te ensina o que é útil,

e te guia pelo caminho

em que deves andar.

18 Ah! Se tivesses dado ouvidos aos meus mandamentos,

então seria a tua paz

como o rio,

e a tua justiça

como as ondas do mar!

19 Também a tua descendência seria

como a areia, e os que procedem

das tuas entranhas como os seus grãos;

o seu nome nunca seria cortado

nem destruído

de diante de mim.

20 Saí de Babilônia,

fugi de entre os caldeus.

E anunciai com voz

de júbilo, fazei ouvir isso,

e levai-o até ao fim da terra;

dizei:

O Senhor remiu a

seu servo Jacó.

21 E não tinham sede,

quando os levava pelos desertos;

fez-lhes correr água da rocha;

fendeu a rocha,

e as águas correram.

22 Mas os ímpios

não têm paz,

diz o Senhor.

1 Slyštež to, dome Jákobův, kteříž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského připomínáte, však ne v pravdě, ani v spravedlnosti, 2 Ačkoli od města svatého se jmenujete, a na Boha Izraelského, jehož jméno jest Hospodin zástupů, zpoléháte. 3 Předešlé věci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzce jsem činíval, a stávalo se. 4 Věděl jsem, že jsi zatvrdilý, a houžev železná šíje tvá, a čelo tvé ocelivé. 5 A protožť jsem oznamoval z dávna, prvé než přicházelo, ohlašovalť jsem, abys neříkal: Modla má učinila ty věci, a rytina má neb slitina má přikázala to. 6 Slýchals o tom, pohlediž na to na všecko, vy pak, nebudete-liž toho oznamovati? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci, o nichž jsi ty nic nevěděl. 7 Nyní stvořeny jsou, a ne předešlého času, o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel, abys neřekl: Aj, věděl jsem o tom. 8 Anobrž aniž jsi slyšel, ani věděl, aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého; nebo jsem věděl, že sobě velmi nevážně počínati budeš, a že jsi převrácenec hned od života matky. 9 Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplénil. 10 Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro, přeberu tě v peci ssoužení. 11 Pro sebe, pro sebe učiním to. Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám. 12 Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný můj: Já jsem, já první, já jsem i poslední. 13 Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa; povolal jsem jich, a hned se postavily. 14 Shromažďte se vy všickni, a slyšte. Kdo z nich oznámil tyto věci: Hospodin miluje jej, onť vykoná vůli jeho proti Babylonu, a rámě jeho proti Kaldejským? 15 Já, já mluvil jsem, protož povolám ho; přivedu jej, a šťastnou bude míti cestu svou. 16 Přistupte ke mně, slyšte to: Nemluvíval jsem z počátku v skrytě; od toho času, v kterémž se to dálo, přítomen jsem byl. A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho. 17 Toto praví Hospodin vykupitel tvůj, Svatý Izraelský: Já Hospodin Bůh tvůj učím tě, abys prospěch bral, a vodím tě po cestě, po kteréž bys chodil. 18 Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých, bylť by jako potok pokoj tvůj, a spravedlnost tvá jako vlny mořské. 19 A bylo by jako písku semene tvého, a plodu života tvého jako štěrku jeho, aniž by vyťato, ani vyhlazeno bylo jméno jeho před oblíčejem mým. 20 Vyjděte z Babylona, utecte od Kaldejských, hlasem zvučným zvěstujte, ohlašujte to, rozneste to až do končin země. Rcete: Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba. 21 Nebudouť žízniti, když je po pustinách povede, vody z skály vyvede jim; nebo rozetne skálu, aby tekly vody. 22 Nemajíť žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní.