1 Porque, eis que o Senhor,

o Senhor dos Exércitos,

tirará de Jerusalém

e de Judá o sustento e o apoio;

a todo o sustento de pão

e a todo o sustento de água;

2 O poderoso, e o homem de guerra,

o juiz, e o profeta,

e o adivinho, e o ancião,

3 O capitão de cinquenta, e o homem respeitável,

e o conselheiro, e o sábio entre os artífices,

e o eloquente orador.

4 E dar-lhes-ei meninos

por príncipes,

e crianças governarão sobre eles.

5 E o povo será oprimido;

um será contra o outro,

e cada um contra

o seu próximo;

o menino se atreverá

contra o ancião,

e o vil contra o nobre.

6 Quando alguém pegar

de seu irmão na casa de seu pai, dizendo:

Tu tens roupa,

sê nosso governador,

e toma sob a tua

mão esta ruína;

7 Naquele dia levantará este a sua voz,

dizendo: Não posso ser médico,

nem tampouco há em minha casa pão,

ou roupa alguma;

não me haveis de constituir governador

sobre o povo.

8 Porque Jerusalém está

arruinada, e Judá caída;

porque a sua língua

e as suas obras são

contra o Senhor,

para provocarem os

olhos da sua glória.

9 O aspecto do seu rosto

testifica contra eles;

e publicam os seus pecados,

como Sodoma;

não os dissimulam. Ai

da sua alma! Porque

fazem mal a si mesmos.

10 Dizei ao justo

que bem lhe irá;

porque comerão do

fruto das suas obras.

11 Ai do ímpio! Mal lhe irá;

porque se lhe fará o

que as suas mãos fizeram.

12 Os opressores do

meu povo são crianças,

e mulheres dominam

sobre ele;

ah, povo meu! Os

que te guiam te enganam,

e destroem o caminho

das tuas veredas.

13 O Senhor se levanta

para pleitear,

e põe-se de pé

para julgar os povos.

14 O Senhor entrará em juízo

contra os anciãos do seu povo,

e contra os seus príncipes;

é que fostes vós

que consumistes esta vinha;

o espólio do pobre

está em vossas casas.

15 Que tendes vós,

que esmagais o meu povo

e moeis as faces dos

pobres? Diz o Senhor Deus

dos Exércitos.

16 Diz ainda mais o Senhor:

Porquanto as filhas de

Sião se exaltam,

e andam com o pescoço erguido,

lançando olhares impudentes;

e quando andam,

caminham saltitando,

fazendo um tilintar com os seus pés;

17 Portanto o Senhor fará

tinhoso o alto da

cabeça das filhas de Sião,

e o Senhor porá a

descoberto a sua nudez,

18 Naquele dia tirará o Senhor os ornamentos dos pés, e as toucas, e adornos em forma de lua,

19 Os pendentes, e os braceletes, as estolas,

20 Os gorros, e os ornamentos das pernas, e os cintos e as caixinhas de perfumes, e os brincos,

21 Os anéis, e as joias do nariz,

22 Os vestidos de festa, e os mantos, e os xales, e as bolsas.

23 Os espelhos, e o linho finíssimo, e os turbantes, e os véus.

24 E será que em lugar de

perfume haverá mau cheiro;

e por cinto uma corda;

e em lugar de encrespadura

de cabelos, calvície;

e em lugar de veste

luxuosa, pano de saco;

e queimadura em

lugar de formosura.

25 Teus homens

cairão à espada

e teus poderosos

na peleja.

26 E as suas portas gemerão

e prantearão;

e ela, desolada,

se assentará no chão.

1 Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody, 2 Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce, 3 Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného, 4 A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi. 5 I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému. 6 Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou. 7 Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu. 8 Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho. 9 Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé. 10 Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude. 11 Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude. 12 Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají. 13 Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi. 14 Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich. 15 Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů. 16 I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají, 17 Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží. 18 V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže, 19 Jablka zlatá a spinadla a čepce, 20 Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice, 21 Prsteny a náčelníky, 22 Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky, 23 I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře. 24 A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy. 25 Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji. 26 I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.