1 Assim diz o Senhor:

Guardai o juízo,

e fazei justiça,

porque a minha salvação está prestes a vir,

e a minha justiça,

para se

manifestar.

2 Bem-aventurado o homem

que fizer isto, e o filho

do homem que lançar mão disto;

que se guarda de profanar o sábado,

e guarda a sua mão

de fazer algum mal.

3 E não fale o filho do estrangeiro,

que se houver unido ao Senhor,

dizendo:

Certamente o Senhor me separará do seu povo;

nem tampouco diga o eunuco:

Eis que sou uma árvore seca.

4 Porque assim diz o Senhor a respeito

dos eunucos, que guardam os meus sábados,

e escolhem aquilo em

que eu me agrado,

e abraçam a minha aliança:

5 Também lhes darei na minha casa

e dentro dos meus muros um lugar

e um nome, melhor do

que o de filhos e filhas;

um nome eterno darei a cada um deles,

que nunca

se apagará.

6 E aos filhos dos estrangeiros,

que se unirem ao Senhor,

para o servirem,

e para amarem o nome do Senhor,

e para serem seus servos,

todos os que guardarem o sábado,

não o profanando,

e os que abraçarem

a minha aliança,

7 Também os levarei

ao meu santo monte,

e os alegrarei na minha casa de oração;

os seus holocaustos

e os seus sacrifícios serão aceitos no meu altar;

porque a minha casa será chamada casa

de oração

para todos os povos.

8 Assim diz o Senhor Deus,

que congrega os dispersos

de Israel:

Ainda ajuntarei outros aos

que já se lhe ajuntaram.

9 Vós, todos os animais

do campo,

todos os animais

dos bosques, vinde comer.

10 Todos os seus atalaias são cegos,

nada sabem;

todos são cães mudos,

não podem ladrar;

andam adormecidos,

estão deitados, e gostam do sono.

11 E estes cães são gulosos,

não se podem fartar;

e eles são pastores

que nada compreendem;

todos eles se tornam

para o seu caminho,

cada um para a sua ganância,

cada um por sua parte.

12 Vinde, dizem,

trarei vinho,

e beberemos bebida forte;

e o dia de amanhã será

como este,

e ainda muito mais abundante.

1 Toto praví Hospodin: Ostříhejte soudu, a čiňte spravedlnost; nebo brzo spasení mé přijde, a spravedlnost má zjevena bude. 2 Blahoslavený člověk, kterýž činí to, a syn člověka, kterýž se přídrží toho, ostříhaje soboty, aby jí nepoškvrňoval, a ostříhaje ruky své, aby nic zlého neučinila. 3 Nechť tedy nemluví cizozemec, kterýž se připojuje k Hospodinu, říkaje: Jistě odloučil mne Hospodin od lidu svého. Též ať neříká kleštěnec: Aj, já jsem dřevo suché. 4 Nebo toto praví Hospodin o kleštěncích, kteříž by ostříhali sobot mých, a zvolili to, což mi se líbí, a drželi smlouvu mou: 5 Že dám jim v domě svém a mezi zdmi svými místo, a jméno lepší nežli synů a dcer. Jméno věčné dám jim, kteréž nebude vyhlazeno. 6 Cizozemce pak, kteříž by se připojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo, jsouce u něho za služebníky, všecky ostříhající soboty, aby jí nepoškvrňovali, a držící smlouvu mou, 7 Ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném. Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů. 8 Pravíť Panovník Hospodin, kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy: Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho. 9 Všecka zvířata polní poďte žráti, i všecka zvířata lesní. 10 Strážní jeho jsou slepí, všickni napořád nic neznají, všickni jsou psi němí, aniž mohou štěkati; jsou ospalci, leží, milujíce dřímotu. 11 Nadto jsou psi obžerní, nevědí, kdy jsou syti; pročež sami se pasou. Neumějí učiti, všickni k cestám svým patří, jeden každý k zisku svému po své straně. 12 Poďte, naberu vína, a opojíme se nápojem opojným, a bude rovně zítřejší jako dnešní den, nýbrž větší a mnohem hojnější.