1 Eis aqui o meu servo,

a quem sustenho,

o meu eleito,

em quem se compraz a minha alma;

pus o meu espírito sobre ele;

ele trará justiça

aos gentios.

2 Não clamará, não se exaltará,

nem fará ouvir a sua voz na praça.

3 A cana trilhada não quebrará,

nem apagará o pavio

que fumega;

com verdade trará justiça.

4 Não faltará,

nem será quebrantado,

até que ponha

na terra a justiça;

e as ilhas aguardarão

a sua lei.

5 Assim diz Deus, o Senhor,

que criou os céus,

e os estendeu, e espraiou a terra,

e a tudo quanto produz;

que dá a respiração ao povo

que nela está,

e o espírito aos que andam nela.

6 Eu, o Senhor,

te chamei em justiça,

e te tomarei pela mão,

e te guardarei,

e te darei por aliança

do povo,

e para luz dos gentios.

7 Para abrir os olhos dos cegos,

para tirar da prisão os presos,

e do cárcere os

que jazem em trevas.

8 Eu sou o Senhor;

este é o meu nome;

a minha glória, pois,

a outro não darei,

nem o meu louvor às imagens

de escultura.

9 Eis que as primeiras coisas já se cumpriram,

e as novas eu vos anuncio,

e, antes

que venham à luz,

vo-las faço

ouvir.

10 Cantai ao Senhor um cântico novo,

e o seu louvor desde a extremidade da terra;

vós os

que navegais

pelo mar,

e tudo quanto há nele;

vós, ilhas,

e seus

habitantes.

11 Alcem a voz o deserto

e as suas cidades, com as aldeias

que Quedar habita;

exultem os que habitam nas rochas,

e clamem do cume dos montes.

12 Deem a glória ao Senhor,

e anunciem o seu louvor

nas ilhas.

13 O Senhor sairá

como poderoso,

como homem de guerra despertará o zelo;

clamará,

e fará grande ruído,

e prevalecerá

contra seus inimigos.

14 Por muito tempo me calei;

estive em silêncio,

e me contive;

mas agora darei gritos

como a que está de parto,

e a todos os assolarei

e juntamente devorarei.

15 Os montes e outeiros tornarei

em deserto,

e toda a sua erva farei secar,

e tornarei os rios em ilhas,

e as lagoas secarei.

16 E guiarei os cegos

pelo caminho que nunca conheceram,

lhes farei caminhar

pelas veredas que não conheceram;

tornarei as trevas

em luz perante eles,

e as coisas tortas farei direitas. Estas coisas lhes farei,

e nunca

os desampararei.

17 Tornarão atrás

e confundir-se-ão

de vergonha os que confiam

em imagens de escultura,

e dizem às imagens

de fundição:

Vós sois nossos deuses.

18 Surdos, ouvi, e vós,

cegos, olhai, para

que possais ver.

19 Quem é cego,

senão o meu servo,

ou surdo

como o meu mensageiro,

a quem envio?

E quem é cego

como o que é perfeito,

e cego como o servo

do Senhor?

20 Tu vês muitas coisas,

mas não as guardas;

ainda

que tenhas os ouvidos abertos,

nada ouves.

21 O Senhor se agradava dele por amor

da sua justiça;

engrandeceu-o pela lei,

e o fez glorioso.

22 Mas este é um povo roubado

e saqueado;

todos estão enlaçados em cavernas,

e escondidos em cárceres;

são postos por presa,

e ninguém há que os livre;

por despojo, e ninguém diz:

Restitui.

23 Quem há entre vós

que ouça isto,

que atenda e ouça o

que há de ser depois?

24 Quem entregou a Jacó por despojo,

e a Israel aos roubadores? Porventura

não foi o Senhor,

aquele contra quem pecamos,

e nos caminhos do qual

não queriam andar,

não dando ouvidos à sua lei?

25 Por isso derramou

sobre eles a indignação

da sua ira, e a força

da guerra,

e lhes pôs labaredas em redor;

porém nisso não atentaram;

e os queimou, mas

não puseram nisso o coração.

1 Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, onť soud národům vynášeti bude. 2 Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho. 3 Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, ale soud podlé pravdy vynášeti bude. 4 Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou. 5 Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ní pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha těm, jenž chodí po ní. 6 Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti, a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, a za světlo národům, 7 Abys otvíral oči slepé, a vyvodil z žaláře vězně, a z vězení ty, kteříž sedí ve tmách. 8 Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám. 9 Aj, prvnější věci přišly, a i nové předpovídaje, dříve než se začnou, dám o nich slyšeti vám. 10 Zpívejte Hospodinu píseň novou, chvála jeho jest od končin země, kteříž se plavíte po moři, i všecko, což v něm jest, ostrovové i obyvatelé jejich. 11 Pozdvihněte hlasu pustiny i města její, i vsi, v nichž bydlí Cedar, prokřikujte obyvatelé skal, s vrchu hor volejte. 12 Vzdejte slávu Hospodinu, a chválu jeho na ostrovích zvěstujte. 13 Hospodin jako silný rek vyjde, jako muž válečný rozhorlí se, troubiti, anobrž i prokřikovati bude, a proti nepřátelům svým zmužile sobě počínati, řka: 14 Mlčel jsem dosti dlouho, činil jsem se neslyše, zdržoval jsem se, ale již jako pracující ku porodu křičeti budu, pohubím a sehltím vše pojednou. 15 V pustinu obrátím hory i pahrbky, a všelikou bylinu jejich usuším, a obrátím řeky v ostrovy, a jezera vysuším. 16 I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich. 17 Obrátí se zpět, zahanbeni budou ti, kteříž doufají v rytinu, kteříž říkají slitinám: Vy jste bohové naši. 18 Ó hluší, slyštež, a vy slepí, prohlédněte, abyste viděli. 19 Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A hluchý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinův? 20 Hledě na mnohé věci, však nesrozumívá; otevřené maje uši, však neslyší. 21 Mělť jest Hospodin líbost v něm pro spravedlnost svou, zvelebil jej zákonem, a slavného učinil. 22 Že pak lid tento obloupený jest a potlačený, jehožto mládence, což jich koli, jímají a do žalářů skrývají, že jsou dáni v loupež, aniž jest, kdo by je vytrhl, v rozchvátání, aniž jest, kdo by řekl: Navrať zase, 23 Kdo z vás ušima pozoruje toho, srozumívá tomu, aby se bedlivěji chtěl míti napotom? 24 Kdo vydal v potlačení Jákoba, a Izraele loupežníkům? Zdali ne Hospodin, proti němuž jsme zhřešili? Nebo nechtěli po cestách jeho choditi, aniž poslouchali zákona jeho. 25 A protož vylil na něj s prchlivostí hněv svůj, a násilé boje, a zapálil jej vůkol, a však nepoznal toho. Zapálil jej, pravím, a však nepřipustil toho k srdci.