1 א וידבר יהוה אל משה לאמר

2 ב דבר אל בני ישראל ואמרת אלהם  כי תבאו אל ארץ מושבתיכם אשר אני נתן לכם

3 ג ועשיתם אשה ליהוה עלה או זבח לפלא נדר או בנדבה או במעדיכם--לעשות ריח ניחח ליהוה מן הבקר או מן הצאן

4 ד והקריב המקריב קרבנו ליהוה--מנחה סלת עשרון בלול ברבעית ההין שמן

5 ה ויין לנסך רביעית ההין תעשה על העלה או לזבח--לכבש האחד

6 ו או לאיל תעשה מנחה סלת שני עשרנים בלולה בשמן שלשית ההין

7 ז ויין לנסך שלשית ההין--תקריב ריח ניחח ליהוה

8 ח וכי תעשה בן בקר עלה או זבח לפלא נדר או שלמים ליהוה

9 ט והקריב על בן הבקר מנחה סלת שלשה עשרנים בלול בשמן חצי ההין

10 י ויין תקריב לנסך חצי ההין--אשה ריח ניחח ליהוה

11 יא ככה יעשה לשור האחד או לאיל האחד או לשה בכבשים או בעזים

12 יב כמספר אשר תעשו--ככה תעשו לאחד כמספרם

13 יג כל האזרח יעשה ככה את אלה להקריב אשה ריח ניחח ליהוה

14 יד וכי יגור אתכם גר או אשר בתוככם לדרתיכם ועשה אשה ריח ניחח ליהוה--כאשר תעשו כן יעשה

15 טו הקהל חקה אחת לכם ולגר הגר  חקת עולם לדרתיכם ככם כגר יהיה לפני יהוה

16 טז תורה אחת ומשפט אחד יהיה לכם ולגר הגר אתכם  {פ}

17 יז וידבר יהוה אל משה לאמר

18 יח דבר אל בני ישראל ואמרת אלהם  בבאכם אל הארץ אשר אני מביא אתכם שמה

19 יט והיה באכלכם מלחם הארץ--תרימו תרומה ליהוה

20 כ ראשית ערסתכם--חלה תרימו תרומה  כתרומת גרן כן תרימו אתה

21 כא מראשית ערסתיכם תתנו ליהוה תרומה--לדרתיכם  {ס}

22 כב וכי תשגו--ולא תעשו את כל המצות האלה  אשר דבר יהוה אל משה

23 כג את כל אשר צוה יהוה אליכם ביד משה  מן היום אשר צוה יהוה והלאה--לדרתיכם

24 כד והיה אם מעיני העדה נעשתה לשגגה ועשו כל העדה פר בן בקר אחד לעלה לריח ניחח ליהוה ומנחתו ונסכו כמשפט ושעיר עזים אחד לחטת

25 כה וכפר הכהן על כל עדת בני ישראל--ונסלח להם  כי שגגה הוא--והם הביאו את קרבנם אשה ליהוה וחטאתם לפני יהוה על שגגתם

26 כו ונסלח לכל עדת בני ישראל ולגר הגר בתוכם  כי לכל העם בשגגה  {ס}

27 כז ואם נפש אחת תחטא בשגגה--והקריבה עז בת שנתה לחטאת

28 כח וכפר הכהן על הנפש השגגת בחטאה בשגגה--לפני יהוה  לכפר עליו ונסלח לו

29 כט האזרח בבני ישראל ולגר הגר בתוכם--תורה אחת יהיה לכם לעשה בשגגה

30 ל והנפש אשר תעשה ביד רמה מן האזרח ומן הגר--את יהוה הוא מגדף ונכרתה הנפש ההוא מקרב עמה

31 לא כי דבר יהוה בזה ואת מצותו הפר הכרת תכרת הנפש ההוא עונה בה  {פ}

32 לב ויהיו בני ישראל במדבר וימצאו איש מקשש עצים--ביום השבת

33 לג ויקריבו אתו המצאים אתו מקשש עצים--אל משה ואל אהרן ואל כל העדה

34 לד ויניחו אתו במשמר  כי לא פרש מה יעשה לו  {ס}

35 לה ויאמר יהוה אל משה מות יומת האיש רגום אתו באבנים כל העדה מחוץ למחנה

36 לו ויציאו אתו כל העדה אל מחוץ למחנה וירגמו אתו באבנים וימת  כאשר צוה יהוה את משה  {פ}

37 לז ויאמר יהוה אל משה לאמר

38 לח דבר אל בני ישראל ואמרת אלהם ועשו להם ציצת על כנפי בגדיהם לדרתם ונתנו על ציצת הכנף פתיל תכלת

39 לט והיה לכם לציצת וראיתם אתו וזכרתם את כל מצות יהוה ועשיתם אתם ולא תתורו אחרי לבבכם ואחרי עיניכם אשר אתם זנים אחריהם

40 מ למען תזכרו ועשיתם את כל מצותי והייתם קדשים לאלהיכם

41 מא אני יהוה אלהיכם אשר הוצאתי אתכם מארץ מצרים להיות לכם לאלהים  אני יהוה אלהיכם  {פ}

1 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země přebývání vašich, kterouž já dám vám,

3 A budete chtíti obětovati obět ohnivou Hospodinu v zápal, aneb obět buď slíbenou, buď dobrovolnou, aneb při slavnostech vašich, abyste učinili vůni spokojující Hospodina, buďto z skotů, aneb z drobného dobytku:

4 Tedy kdož by koli obětoval dar svůj Hospodinu, obětuj obět suchou, desátý díl efi mouky bělné, zadělané olejem, jehož bude čtvrtý díl míry hin.

5 A vína v obět mokrou čtvrtinku hin obětovati budeš při zápalu, aneb při oběti vítězné k jednomu každému beránku.

6 Při beranu pak obětovati budeš obět suchou, mouky bělné dvě desetiny, zadělané olejem, třetinkou míry hin.

7 Vína také k oběti mokré třetí díl míry hin obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.

8 Jestliže pak obětovati budeš volka v obět zápalnou, aneb v obět k splnění slibu, aneb v obět pokojnou Hospodinu:

9 Tedy budeš obětovati spolu s volkem obět suchou, tři desetiny mouky bělné, zadělané olejem, jehož by byla půlka hin.

10 A vína k oběti mokré obětovati budeš půlku hin. Ta jest obět ohnivá vůně spokojující Hospodina.

11 Tak uděláte s každým volem i s každým skopcem, i s dobytčetem buď ono z ovec neb z koz.

12 Podlé toho, jakž mnoho jich obětovati budete, tak se zachováte při jednom každém z nich.

13 Všeliký obyvatel tak bude to vykonávati, aby obětoval obět ohnivou vůně spokojující Hospodina.

14 Takž bude-li u vás i příchozí, aneb kdokoli mezi vámi v pronárodech vašich, a bude obětovati obět ohnivou vůně spokojující Hospodina, jakž vy se při tom chováte, tak i on chovati se bude.

15 V shromáždění tomto ustanovení jednostejné buď vám i příchozímu, kterýž by u vás byl, ustanovení věčné v pronárodech vašich; jakož vy, tak příchozí bude před Hospodinem.

16 Zákon jednostejný a pořádek jednostejný bude vám i přichozímu kterýž by u vás byl.

17 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

18 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přijdete do země, do kteréž já uvedu vás,

19 Tedy, když počnete jísti chléb země, obětovati budete obět vzhůru pozdvižení Hospodinu.

20 Z prvotin těsta vašeho koláč obětovati budete v obět vzhůru pozdvižení; tak jako obět z humna, obětovati budete ji.

21 Z prvotin těsta vašeho dávati budete Hospodinu obět vzhůru pozdvižení, vy i potomci vaši.

22 A když byste pozbloudili, a neučinili všech přikázaní těch, kteráž mluvil Hospodin k Mojžíšovi,

23 Totiž všech věcí, kteréž přikázal Hospodin vám skrze Mojžíše, od toho dne, v kterémž přikázaní vydal Hospodin, i potom v pronárodech vašich:

24 Tedy jestliže z nedopatření všeho shromáždění to stalo se, obětovati bude všecko množství volka mladého jednoho v obět zápalnou, k vůni spokojující Hospodina, též obět suchou, a obět mokrou při něm podlé pořádku, a kozla jednoho v obět za hřích.

25 I očistí kněz všecko množství synů Izraelských, a odpuštěno jim bude; nebo poblouzení jest. A oni také obětovati budou obět svou, obět ohnivou Hospodinu, a obět za hřích svůj před Hospodinem za poblouzení své.

26 I bude odpuštěno všemu shromáždění synů Izraelských i příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed nich; nebo všeho lidu poblouzení jest.

27 Jestliže by pak člověk jeden zhřešil z poblouzení, bude obětovati kozu roční v obět za hřích.

28 I očistí kněz duši pobloudilou, kteráž zhřešila poblouzením před Hospodinem; očistí ji, a budeť jí odpuštěno.

29 Domácímu mezi syny Izraelskými i příchozímu, kterýž pohostinu mezi nimi jest, zákon tento jednostejný bude vám, když by kdo zhřešil z poblouzení.

30 Člověk pak, kterýž by z pychu svévolně zhřešil, tak doma zrozený jako příchozí, takový potupil velice Hospodina; protož vyhlazen bude z prostředku lidu svého.

31 Nebo slovem Hospodinovým pohrdl, a přikázaní jeho za nic sobě položil; protož konečně vyhlazen bude člověk ten, a nepravost jeho zůstane na něm.

32 Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli jednoho, an sbírá dříví v den sobotní.

33 A ti, kteříž ho nalezli sbírajícího dříví, přivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství.

34 I dali jej do vězení; nebo ještě nebylo jim oznámeno, co by s ním mělo činěno býti.

35 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí ať umře člověk ten; nechať ho bez milosti ukamenuje všecko množství vně za stany.

36 A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho kamením, až umřel, jakož rozkázal Hospodin.

37 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

38 Mluv k synům Izraelským a rci jim, ať sobě dělají třepení široké na podolcích oděvů svých všickni rodové jejich, a ať dávají nad třepením šňůrku modrou.

39 A to budete míti za premování, na něžto hledíce, rozpomínati se budete na všecka přikázaní Hospodinova, abyste je činili, a nepustíte se po žádosti srdce svého, a po očích svých, jichžto následujíce, smilnili byste,

40 Ale abyste pamatovali a činili všecka přikázaní má, a byli svatí Bohu svému.

41 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já Hospodin Bůh váš.