1 א ומקנה רב היה לבני ראובן ולבני גד--עצום מאד ויראו את ארץ יעזר ואת ארץ גלעד והנה המקום מקום מקנה

2 ב ויבאו בני גד ובני ראובן ויאמרו אל משה ואל אלעזר הכהן ואל נשיאי העדה לאמר

3 ג עטרות ודיבן ויעזר ונמרה וחשבון ואלעלה ושבם ונבו ובען

4 ד הארץ אשר הכה יהוה לפני עדת ישראל--ארץ מקנה הוא ולעבדיך מקנה  {ס}

5 ה ויאמרו אם מצאנו חן בעיניך--יתן את הארץ הזאת לעבדיך לאחזה  אל תעברנו את הירדן

6 ו ויאמר משה לבני גד ולבני ראובן  האחיכם יבאו למלחמה ואתם תשבו פה

7 ז ולמה תנואון (תניאון) את לב בני ישראל--מעבר אל הארץ אשר נתן להם יהוה

8 ח כה עשו אבתיכם בשלחי אתם מקדש ברנע לראות את הארץ

9 ט ויעלו עד נחל אשכול ויראו את הארץ ויניאו את לב בני ישראל--לבלתי בא אל הארץ אשר נתן להם יהוה

10 י ויחר אף יהוה ביום ההוא וישבע לאמר

11 יא אם יראו האנשים העלים ממצרים מבן עשרים שנה ומעלה את האדמה אשר נשבעתי לאברהם ליצחק וליעקב  כי לא מלאו אחרי

12 יב בלתי כלב בן יפנה הקנזי ויהושע בן נון  כי מלאו אחרי יהוה

13 יג ויחר אף יהוה בישראל וינעם במדבר ארבעים שנה--עד תם כל הדור העשה הרע בעיני יהוה

14 יד והנה קמתם תחת אבתיכם--תרבות אנשים חטאים  לספות עוד על חרון אף יהוה--אל ישראל

15 טו כי תשובן מאחריו ויסף עוד להניחו במדבר ושחתם לכל העם הזה  {ס}

16 טז ויגשו אליו ויאמרו גדרת צאן נבנה למקננו פה וערים לטפנו

17 יז ואנחנו נחלץ חשים לפני בני ישראל עד אשר אם הביאנם אל מקומם וישב טפנו בערי המבצר מפני ישבי הארץ

18 יח לא נשוב אל בתינו--עד התנחל בני ישראל איש נחלתו

19 יט כי לא ננחל אתם מעבר לירדן והלאה  כי באה נחלתנו אלינו מעבר הירדן מזרחה  {פ}

20 כ ויאמר אליהם משה אם תעשון את הדבר הזה  אם תחלצו לפני יהוה למלחמה

21 כא ועבר לכם כל חלוץ את הירדן לפני יהוה עד הורישו את איביו מפניו

22 כב ונכבשה הארץ לפני יהוה ואחר תשבו--והייתם נקים מיהוה ומישראל והיתה הארץ הזאת לכם לאחזה--לפני יהוה

23 כג ואם לא תעשון כן הנה חטאתם ליהוה ודעו חטאתכם אשר תמצא אתכם

24 כד בנו לכם ערים לטפכם וגדרת לצנאכם והיצא מפיכם תעשו

25 כה ויאמר בני גד ובני ראובן אל משה לאמר  עבדיך יעשו כאשר אדני מצוה

26 כו טפנו נשינו מקננו וכל בהמתנו--יהיו שם בערי הגלעד

27 כז ועבדיך יעברו כל חלוץ צבא לפני יהוה--למלחמה  כאשר אדני דבר

28 כח ויצו להם משה את אלעזר הכהן ואת יהושע בן נון ואת ראשי אבות המטות לבני ישראל

29 כט ויאמר משה אלהם אם יעברו בני גד ובני ראובן אתכם את הירדן כל חלוץ למלחמה לפני יהוה ונכבשה הארץ לפניכם--ונתתם להם את ארץ הגלעד לאחזה

30 ל ואם לא יעברו חלוצים אתכם--ונאחזו בתככם בארץ כנען

31 לא ויענו בני גד ובני ראובן לאמר  את אשר דבר יהוה אל עבדיך כן נעשה

32 לב נחנו נעבר חלוצים לפני יהוה ארץ כנען ואתנו אחזת נחלתנו מעבר לירדן

33 לג ויתן להם משה לבני גד ולבני ראובן ולחצי שבט מנשה בן יוסף את ממלכת סיחן מלך האמרי ואת ממלכת עוג מלך הבשן  הארץ לעריה בגבלת--ערי הארץ סביב

34 לד ויבנו בני גד את דיבן ואת עטרת ואת ערער

35 לה ואת עטרת שופן ואת יעזר ויגבהה

36 לו ואת בית נמרה ואת בית הרן  ערי מבצר וגדרת צאן

37 לז ובני ראובן בנו את חשבון ואת אלעלא ואת קריתים

38 לח ואת נבו ואת בעל מעון מוסבת שם--ואת שבמה ויקראו בשמת את שמות הערים אשר בנו

39 לט וילכו בני מכיר בן מנשה גלעדה--וילכדה ויורש את האמרי אשר בה

40 מ ויתן משה את הגלעד למכיר בן מנשה וישב בה

41 מא ויאיר בן מנשה הלך וילכד את חותיהם ויקרא אתהן חות יאיר

42 מב ונבח הלך וילכד את קנת ואת בנתיה ויקרא לה נבח בשמו  {פ}

1 Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek.

2 Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:

3 Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,

4 Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.

5 (Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.

6 I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete?

7 I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?

8 Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.

9 Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.

10 Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:

11 Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,

12 Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.

13 I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.

14 A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.

15 Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.

16 Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,

17 Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.

18 Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;

19 Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.

20 I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,

21 A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,

22 A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.

23 Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.

24 Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.

25 I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.

26 Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,

27 Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.

28 I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,

29 A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.

30 Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.

31 I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:

32 My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.

33 Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol.

34 A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,

35 A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,

36 A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.

37 Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,

38 A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.

39 Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.

40 I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.

41 Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.

42 Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.