1 As snow in summer, and as rain in harvest,

So honor is not seemly for a fool.

2 As the sparrow in her wandering, as the swallow in her flying,

So the curse that is causeless alighteth not.

3 A whip for the horse, a bridle for the ass,

And a rod for the back of fools.

4 Answer not a fool according to his folly,

Lest thou also be like unto him.

5 Answer a fool according to his folly,

Lest he be wise in his own conceit.

6 He that sendeth a message by the hand of a fool

Cutteth off his own feet, and drinketh in damage.

7 The legs of the lame hang loose;

So is a parable in the mouth of fools.

8 As one that bindeth a stone in a sling,

So is he that giveth honor to a fool.

9 As a thorn that goeth up into the hand of a drunkard,

So is a parable in the mouth of fools.

10 As an archer that woundeth all,

So is he that hireth a fool and he that hireth them that pass by.

11 As a dog that returneth to his vomit,

So is a fool that repeateth his folly.

12 Seest thou a man wise in his own conceit?

There is more hope of a fool than of him.

13 The sluggard saith, There is a lion in the way;

A lion is in the streets.

14 As the door turneth upon its hinges,

So doth the sluggard upon his bed.

15 The sluggard burieth his hand in the dish;

It wearieth him to bring it again to his mouth.

16 The sluggard is wiser in his own conceit

Than seven men that can render a reason.

17 He that passeth by, and vexeth himself with strife belonging not to him,

Is like one that taketh a dog by the ears.

18 As a madman who casteth firebrands,

Arrows, and death,

19 So is the man that deceiveth his neighbor,

And saith, Am not I in sport?

20 For lack of wood the fire goeth out;

And where there is no whisperer, contention ceaseth.

21 As coals are to hot embers, and wood to fire,

So is a contentious man to inflame strife.

22 The words of a whisperer are as dainty morsels,

And they go down into the innermost parts.

23 Fervent lips and a wicked heart

Are like an earthen vessel overlaid with silver dross.

24 He that hateth dissembleth with his lips;

But he layeth up deceit within him:

25 When he speaketh fair, believe him not;

For there are seven abominations in his heart:

26 Though his hatred cover itself with guile,

His wickedness shall be openly showed before the assembly.

27 Whoso diggeth a pit shall fall therein;

And he that rolleth a stone, it shall return upon him.

28 A lying tongue hateth those whom it hath wounded;

And a flattering mouth worketh ruin.

1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.