1 He that being often reproved hardeneth his neck

Shall suddenly be destroyed, and that without remedy.

2 When the righteous are increased, the people rejoice;

But when a wicked man beareth rule, the people sigh.

3 Whoso loveth wisdom rejoiceth his father;

But he that keepeth company with harlots wasteth his substance.

4 The king by justice establisheth the land;

But he that exacteth gifts overthroweth it.

5 A man that flattereth his neighbor

Spreadeth a net for his steps.

6 In the transgression of an evil man there is a snare;

But the righteous doth sing and rejoice.

7 The righteous taketh knowledge of the cause of the poor;

The wicked hath not understanding to know it.

8 Scoffers set a city in a flame;

But wise men turn away wrath.

9 If a wise man hath a controversy with a foolish man,

Whether he be angry or laugh, there will be no rest.

10 The bloodthirsty hate him that is perfect;

And as for the upright, they seek his life.

11 A fool uttereth all his anger;

But a wise man keepeth it back and stilleth it.

12 If a ruler hearkeneth to falsehood,

All his servants are wicked.

13 The poor man and the oppressor meet together;

Jehovah lighteneth the eyes of them both.

14 The king that faithfully judgeth the poor,

His throne shall be established for ever.

15 The rod and reproof give wisdom;

But a child left to himself causeth shame to his mother.

16 When the wicked are increased, transgression increaseth;

But the righteous shall look upon their fall.

17 Correct thy son, and he will give thee rest;

Yea, he will give delight unto thy soul.

18 Where there is no vision, the people cast off restraint;

But he that keepeth the law, happy is he.

19 A servant will not be corrected by words;

For though he understand, he will not give heed.

20 Seest thou a man that is hasty in his words?

There is more hope of a fool than of him.

21 He that delicately bringeth up his servant from a child

Shall have him become a son at the last.

22 An angry man stirreth up strife,

And a wrathful man aboundeth in transgression.

23 A man’s pride shall bring him low;

But he that is of a lowly spirit shall obtain honor.

24 Whoso is partner with a thief hateth his own soul;

He heareth the adjuration and uttereth nothing.

25 The fear of man bringeth a snare;

But whoso putteth his trust in Jehovah shall be safe.

26 Many seek the ruler’s favor;

But a man’s judgment cometh from Jehovah.

27 An unjust man is an abomination to the righteous;

And he that is upright in the way is an abomination to the wicked.

1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.