1 David sfîrşise de vorbit cu Saul. Şi de atunci sufletul lui Ionatan s'a alipit de sufletul lui David, şi Ionatan l -a iubit ca pe sufletul din el.

2 În aceeaş zi, Saul a oprit pe David, şi nu l -a lăsat să se întoarcă în casa tatălui său.

3 Ionatan a făcut legămînt cu David, pentrucă -l iubea ca pe sufletul lui.

4 A scos mantaua pe care o purta, ca s'o dea lui David; şi i -a dat hainele sale, chiar sabia, arcul şi încingătoarea lui.

5 David se ducea şi izbutea ori unde -l trimetea Saul; a fost pus de Saul în fruntea oamenilor de răboi, şi era plăcut întregului popor, chiar şi slujitorilor lui Saul.

6 Pe cînd veneau ei, la întoarcerea lui David dela omorîrea Filisteanului, femeile au ieşit din toate cetăţile lui Israel înaintea împăratului Saul, cîntînd şi jucînd, în sunetul timpanelor şi alăutelor, şi scoţînd strigăte de bucurie.

7 Femeile cari cîntau îşi răspundeau unele altora, şi ziceau: ,,Saul a bătut miile lui, -iar David zecile lui de mii.``

8 Saul s'a mîniat foarte tare, şi nu i -a plăcut vorba aceasta. El a zis: ,,Lui David îi dau zece mii şi mie-mi dau mii! Nu -i mai lipseşte decît împărăţia.``

9 Şi din ziua aceea Saul a privit cu ochi răi pe David.

10 A doua zi, duhul cel rău, trimes de Dumnezeu, a apucat pe Saul, care s'a înfuriat în mijlocul casei. David cînta, ca şi în celelalte zile, şi Saul era cu suliţa... în mînă.

11 Saul a ridicat suliţa, zicîndu-şi în sine: ,,Voi pironi pe David de perete``. Dar David s'a ferit de el de două ori.

12 Saul se teamea de David, pentrucă Domnul era cu David şi Se depărtase... dela el.

13 L -a îndepărtat de lîngă el, şi l -a pus mai mare peste o mie de oameni. David ieşea şi intra în fruntea poporului;

14 izbutea în tot ce făcea, şi Domnul era cu el.

15 Saul, văzînd că izbutea totdeauna, se temea de el;

16 dar tot Israelul şi Iuda iubeau pe David, pentrucă ieşea şi intra în fruntea lor.

17 Saul a zis lui David: ,,Iată, îţi voi da de nevastă pe fiică-mea cea mai mare Merab: numai să-mi slujeşti cu vitejie, şi să porţi războaiele Domnului``. Dar Saul îşi zicea: ,,Nu vreau să-mi pun mîna... mea pe el, ci mîna Filistenilor să fie asupra lui``.

18 David a răspuns lui Saul: ,,Cine sînt eu, şi ce este viaţa mea, ce este familia tatălui meu în Israel, ca să fiu ginerele împăratului?``

19 Venind vremea cînd Merab, fata lui Saul, avea să fie dată lui David, ea a fost dată de nevastă lui Adriel, din Mehola.

20 Mical, fata lui Saul, iubea pe David. Au spus lui Saul, şi lucrul i -a plăcut.

21 El îşi zicea: ,,I -o voi da ca să -i fie o cursă, şi să cadă subt mîna Filistenilor``. Şi Saul a zis lui David pentru a doua oară: ,,Astăzi îmi vei fi... ginere``.

22 Saul a dat slujitorilor săi următoarea poruncă: ,,Vorbiţi în taină lui David, şi spuneţi -i: ,Iată că împăratul e binevoitor faţă de tine, şi toţi slujitorii lui te iubesc; fii acum ginerele împăratului.``

23 Slujitorii lui Saul au spus aceste lucruri la urechile lui David. Şi David a răspuns: ,,Credeţi că este uşor să fii ginerele împăratului? Eu sînt un om sărac şi de puţină însemnătate.``

24 Slujitorii lui Saul i-au spus ce răspunsese David.

25 Saul a zis: ,,Aşa să vorbiţi lui David: ,Împăratul nu cere nicio zestre; ci doreşte o sută de prepuţuri de ale Filistenilor, ca să-şi răzbune pe vrăjmaşii lui.`` Saul avea de gînd... să facă pe David să cadă în mînile Filistenilor.

26 Slujitorii lui Saul au spus aceste cuvinte lui David, şi David a primit ce i se ceruse, pentru ca să fie ginerele împăratului. Înainte de vremea hotărîtă,

27 David s'a sculat, a plecat cu oamenii lui, şi a ucis două sute de oameni dintre Filisteni; le -a adus prepuţurile, şi a dat împăratului numărul întreg, ca să fie ginerele împăratului. Atunci Saul i -a dat de nevastă pe fiică-sa Mical.

28 Saul a văzut şi a înţeles că Domnul era cu David; şi fiică-sa, Mical, iubea pe David.

29 Saul s'a temut din ce în ce mai mult de David, şi toată viaţa i -a fost vrăjmaş.

30 Domnitorii Filistenilor ieşeau la luptă; şi oridecîteori ieşeau, David avea mai multă izbîndă decît toţi slujitorii lui Saul, şi numele lui a ajuns foarte vestit.

1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.

2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.

3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.

4 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.

5 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.

6 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.

7 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.

8 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?

9 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.

10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.

11 I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.

12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.

13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.

14 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.

15 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.

16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.

17 Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)

18 I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?

19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.

20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.

21 (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.

22 I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.

23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.

24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.

25 I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)

26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,

27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.

28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,

29 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.

30 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.