1 Isaac îmbătrînise, şi ochii îi slăbiseră, aşa că nu mai vedea. Atunci a chemat pe Esau, fiul lui cel mai mare, şi i -a zis: ,,Fiule!`` ,,Iată-mă,`` i -a răspuns el.

2 Isaac a zis: ,,Iacă am îmbătrînit, şi nu ştiu ziua morţii mele.

3 Acum dar, te rog, ia-ţi armele, tolba şi arcul, du-te la cîmp, şi adu-mi vînat.

4 Fă-mi o mîncare, cum îmi place mie, şi adu-mi s'o mănînc, ca să te binecuvinteze sufletul meu înainte de a muri.``

5 Rebeca a ascultat ce spunea Isaac fiului său Esau. Şi Esau s'a dus la cîmp, ca să prindă vînatul şi să -l aducă.

6 Apoi Rebeca a zis fiului său Iacov: ,,Iată, am auzit pe tatăl tău vorbind astfel fratelui tău Esau:

7 ,,Adu-mi vînat, şi fă-mi o mîncare ca să mănînc; şi te voi binecuvînta înaintea Domnului, înainte de moartea mea.``

8 Acum, fiule, ascultă sfatul meu, şi fă ce îţi poruncesc.

9 Du-te de ia-mi din turmă doi iezi buni, ca să fac din ei tatălui tău o mîncare gustoasă cum îi place;

10 tu ai s'o duci tatălui tău s'o mănînce, ca să te binecuvinteze înainte de moartea lui.``

11 Iacov a răspuns mamei sale: ,,Iată, fratele meu Esau este păros, iar eu n'am păr deloc.

12 Poate că tatăl meu mă va pipăi, şi voi trece drept mincinos înaintea lui, şi, în loc de binecuvîntare, voi face să vină peste mine blestemul.``

13 Mamă-sa i -a zis: ,,Blestemul acesta, fiule, să cadă peste mine! Ascultă numai sfatul meu, şi du-te de adu-mi -i.``

14 Iacov s'a dus de i -a luat, şi i -a adus mamei sale, care a făcut o mîncare, cum îi plăcea tatălui său.

15 În urmă, Rebeca a luat hainele cele bune ale lui Esau, fiul ei cel mai mare, cari se găseau acasă, şi le -a pus pe Iacov, fiul ei cel mai tînăr.

16 I -a acoperit cu pielea iezilor mînile şi gîtul, care era fără păr.

17 Şi a dat în mîna fiului său Iacov mîncarea gustoasă şi pînea, pe cari le pregătise.

18 El a venit la tatăl său, şi a zis: ,,Tată!`` ,,Iată-mă``, a zis Isaac. ,,Cine eşti tu, fiule?``

19 Iacov a răspuns tatălui său: ,,Eu sînt Esau, fiul tău cel mai mare; am făcut ce mi-ai spus. Scoală-te, rogu-te, şezi de mănîncă din vînatul meu, pentru ca să mă binecuvinteze sufletul tău!``

20 Isaac a zis fiului său: ,,Cum, l-ai şi găsit, fiule?`` Şi Iacov a răspuns: ,,Domnul, Dumnezeul tău, mi l -a scos înainte.``

21 Isaac a zis lui Iacov: ,,Apropie-te dar, să te pipăi, fiule, ca să ştiu dacă eşti cu adevărat fiul meu Esau, sau nu.``

22 Iacov s'a apropiat de tatăl său Isaac, care l -a pipăit, şi a zis: ,,Glasul este glasul lui Iacov, dar mînile sînt mînile lui Esau.``

23 Nu l -a cunoscut, pentrucă mînile îi erau păroase, ca mînile fratelui său Esau; şi l -a binecuvîntat.

24 Isaac a zis: ,,Tu eşti deci fiul meu Esau?`` Şi Iacov a răspuns: ,,Eu sînt.``

25 Isaac a zis: ,,Adu-mi să mănînc din vînatul fiului meu, ca sufletul meu să te binecuvinteze.`` Iacov i -a adus, şi el a mîncat; i -a adus şi vin, şi a băut.

26 Atunci tatăl său Isaac i -a zis: ,,Apropie-te dar, şi sărută-mă, fiule.``

27 Iacov s'a apropiat, şi l -a sărutat. Isaac a simţit mirosul hainelor lui; apoi l -a binecuvîntat, şi a zis: ,,Iată, mirosul fiului meu este ca mirosul unui cîmp, pe care l -a binecuvîntat Domnul.

28 Să-ţi dea Dumnezeu rouă din cer, Şi grăsimea pămîntului, Grîu şi vin din belşug!

29 Să-ţi fie supuse noroade, Şi neamuri să se închine înaintea ta! Să fii stăpînul fraţilor tăi, Şi fiii mamei tale să se închine înaintea ta! Blestemat să fie oricine te va blestema, Şi binecuvîntat să fie oricine te va binecuvînta.``

30 Isaac sfîrşise de binecuvîntat pe Iacov, şi abea plecase Iacov dela tatăl său Isaac, cînd fratele său Esau s'a întors dela vînătoare.

31 A făcut şi el o mîncare gustoasă, pe care a adus -o tatălui său. Şi a zis tatălui său: ,,Tată, scoală-te şi mănîncă din vînatul fiului tău, pentruca să mă binecuvinteze sufletul tău!``

32 Tatăl său Isaac i -a zis: ,,Cine eşti tu?`` Şi el a răspuns: ,,Eu sînt fiul tău cel mai mare, Esau.``

33 Isaac s'a spăimîntat foarte tare, şi a zis: ,,Cine este atunci cel ce a prins vînat, şi mi l -a adus? Eu am mîncat din toate, înainte de a veni tu, şi l-am binecuvîntat. Deaceea va rămînea binecuvîntat.

34 Cînd a auzit Esau cuvintele tatălui său, a scos mari ţipete, pline de amărăciune, şi a zis tatălui său: ,,Binecuvintează-mă şi pe mine, tată!``

35 Isaac a zis: ,,Fratele tău a venit cu vicleşug, şi ţi -a luat binecuvîntarea.``

36 Esau a zis: ,,Da, nu degeaba i-au pus numele Iacov; căci m'a înşelat de două ori. Mi -a luat dreptul de întîi născut, şi iată -l acum că a venit de mi -a luat şi binecuvîntarea!`` Şi a zis: ,,N-ai păstrat nici o binecuvîntare pentru mine?``

37 Isaac a răspuns, şi a zis lui Esau: ,,Iată, l-am făcut stăpîn peste tine, şi i-am dat ca slujitori pe toţi fraţii lui, l-am înzestrat cu grîu şi vin din belşug: ce mai pot face oare pentru tine, fiule?``

38 Esau a zis tatălui său: ,,N'ai decît această singură binecuvîntare, tată? Binecuvintează-mă şi pe mine, tată!`` Şi Esau a ridicat glasul şi a plîns.

39 Tatăl său Isaac a răspuns, şi i -a zis: ,,Iată! Locuinţa ta va fi lipsită de grăsimea pămîntului Şi de roua cerului, de sus.

40 Vei trăi din sabia ta, Şi vei sluji fratelui tău; Dar cînd te vei răscula, Vei scutura jugul lui de pe gîtul tău!``

41 Esau a prins ură pe Iacov, din pricina binecuvîntării, cu care -l binecuvîntase tatăl său. Şi Esau zicea în inima sa: ,,Zilele de bocet pentru tatăl meu sînt aproape, şi apoi am să ucid pe fratele meu Iacov.``

42 Şi au spus Rebecii cuvintele lui Esau, fiul ei cel mai mare. Ea a trimes atunci de a chemat pe Iacov, fiul ei cel mai tînăr, şi i -a zis: ,,Iată, fratele tău Esau vrea să se răsbune pe tine, omorîndu-te.

43 Acum, fiule, ascultă sfatul meu: scoală-te, fugi la fratele meu Laban în Haran;

44 şi rămîi la el cîtăva vreme, pînă se va potoli mînia fratelui tău,

45 pînă va trece dela tine urgia fratelui tău, şi va uita ce i-ai făcut. Atunci voi trimete să te cheme. Pentru ce să fiu lipsită de voi amîndoi într'o zi?``

46 Rebeca a zis lui Isaac: ,,M'am scîrbit de viaţă, din pricina fetelor lui Het. Dacă Iacov va lua o asemenea nevastă, dintre fetele lui Het, dintre fetele ţării acesteia, la ce-mi mai este bună viaţa?``

1 Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

2 I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své.

3 Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu.

4 A přistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby požehnala duše má, prvé než umru.

5 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl.

6 Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil:

7 Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnámť před Hospodinem, prvé než umru.

8 Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě.

9 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakž on rád jídá.

10 A přineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobě, prvé než umře.

11 I řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký.

12 Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne požehnání.

13 Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi.

14 Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakž otec jeho rád jídal.

15 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího.

16 A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho.

17 I dala chléb a krmě chutné, kteréž připravila, v ruce Jákoba syna svého.

18 A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdož jsi ty, synu můj?

19 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau,prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.

20 Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo.

21 I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi.

22 Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau.

23 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu.

24 A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já.

25 I řekl: Podejž mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil.

26 I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj.

27 I přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin.

28 Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína.

29 Nechažť slouží tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdož by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní.

30 A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého.

31 A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechžť vstane otec můj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá.

32 I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau.

33 Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu, a budeť požehnaným.

34 Uslyšev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Požehnejž mně, i mně také, můj otče!

35 Kterýžto řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé.

36 Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. Řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání?

37 Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj?

38 I řekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otče můj? Požehnejž mně, i mně také, můj otče! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal.

39 Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry;

40 A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své.

41 Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblížiť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého.

42 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije.

43 Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran.

44 A pobuď s ním za některý čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého,

45 A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. Potom já pošli a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne?

46 I řekla Rebeka Izákovi: Stýště mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život?