1 Iacov a pornit la drum, şi s'a dus în ţara celor ce locuiesc la Răsărit.

2 S'a uitat înainte, şi iată că pe cîmp era o fîntînă; şi lîngă ea erau trei turme de oi, cari se odihneau; căci la fîntîna aceasta obicinuiau ciobanii să-şi adape turmele. Şi piatra de pe gura fîntînii era mare.

3 Toate turmele se strîngeau acolo; ciobanii prăvăleau piatra de pe gura fîntînii, adăpau turmele, şi apoi puneau piatra iarăş la loc pe gura fîntînii.

4 Iacov a zis păstorilor: ,,Fraţilor, de unde sînteţi?`` ,,Din Haran,`` au răspuns ei.

5 El le -a zis: ,,Cunoaşteţi pe Laban, fiul lui Nahor?`` ,,Îl cunoaştem,`` i-au răspuns ei.

6 El le -a zis: ,,Este sănătos?`` ,,Sănătos``, au răspuns ei. Şi tocmai atunci venea Rahela, fata lui, cu oile.

7 El a zis: ,,Iată, soarele este încă sus, şi -i prea devreme ca să strîngeţi vitele: adăpaţi oile, apoi duceţi-vă şi paşteţi-le iarăş.``

8 Ei au răspuns: ,,Nu putem, pînă nu se vor strînge toate turmele; atunci se prăvăleşte piatra de pe gura fîntînii, şi vom adăpa oile.``

9 Pe cînd le vorbea el încă, vine Rahela cu oile tatălui său; căci ea le păzea.

10 Cînd a văzut Iacov pe Rahela, fata lui Laban, fratele mamei sale, şi turma lui Laban, fratele mamei sale, s'a apropiat, a prăvălit piatra de pe gura fîntînii, şi a adăpat turma lui Laban, fratele mamei sale.

11 Apoi Iacov a sărutat pe Rahela, şi a început să plîngă tare.

12 Iacov a spus Rahelei că este rudă cu tatăl ei, că este fiul Rebecii. Şi ea a dat fuga de a spus tatălui său.

13 Cum a auzit Laban de Iacov, fiul sorei sale, i -a alergat înainte, l -a îmbrăţişat, l -a sărutat, şi l -a adus în casă. Iacov a istorisit lui Laban toate cele întîmplate.

14 Şi Laban i -a zis: ,,Cu adevărat, tu eşti os din oasele mele, şi carne din carnea mea!`` Iacov a stat la Laban o lună.

15 Apoi Laban a zis lui Iacov: ,,Fiindcă eşti rudă cu mine, să-mi slujeşti oare degeaba? Spune-mi ce simbrie vrei?``

16 Laban însă avea două fete: cea mai mare se numea Lea, şi cea mai mică Rahela.

17 Lea avea ochii slabi; dar Rahela era frumoasă la statură şi mîndră la faţă.

18 Iacov iubea pe Rahela, şi a zis: ,,Îţi voi sluji şapte ani pentru Rahela, fata ta cea mai mică.``

19 Şi Laban a răspuns: ,,Mai bine să ţi -o dau ţie, decît s'o dau altuia. Rămîi la mine!``

20 Astfel Iacov a slujit şapte ani pentru Rahela; şi anii aceştia i s'au părut ca vreo cîteva zile, pentrucă o iubea.

21 În urmă Iacov a zis lui Laban: ,,Dă-mi nevasta, căci mi s -a împlinit sorocul, ca să intru la ea.``

22 Laban a adunat pe toţi oamenii locului şi a făcut un ospăţ.

23 Seara, a luat pe fiică-sa Lea, şi a adus -o la Iacov, care s -a culcat cu ea.

24 Şi Laban a dat ca roabă fetei sale Lea pe roaba sa Zilpa.

25 A doua zi dimineaţă, iată că era Lea. Atunci Iacov a zis lui Laban: ,,Ce mi-ai făcut? Nu ţi-am slujit oare pentru Rahela? Pentru ce m'ai înşelat?``

26 Laban a răspuns: ,,În locul acesta nu -i obicei să se dea cea mai tînără înaintea celei mai mari.

27 Isprăveşte săptămîna cu aceasta, şi-ţi vom da şi pe cealaltă pentru slujba, pe care o vei mai face la mine alţi şapte ani.``

28 Iacov a făcut aşa, şi a isprăvit săptămîna cu Lea; apoi Laban i -a dat de nevastă pe fiică-sa Rahela.

29 Şi Laban a dat ca roabă fetei sale Rahela, pe roaba sa Bilha.

30 Iacov a intrat şi la Rahela, pe care o iubea mai mult decît pe Lea; şi a mai slujit la Laban alţi şapte ani.

31 Domnul a văzut că Lea nu era iubită; şi a făcut -o să aibă copii, pe cînd Rahela era stearpă.

32 Lea a rămas însărcinată, şi a născut un fiu, căruia i -a pus numele Ruben (Vedeţi fiu); ,,căci``, a zis ea, ,,Domnul a văzut mîhnirea mea, şi acum bărbatul meu are să mă iubească negreşit.``

33 A rămas iarăş însărcinată, şi a născut un fiu; şi a zis: ,,Domnul a auzit că nu eram iubită, şi mi -a dat şi pe acesta.`` De aceea, i -a pus numele Simeon (Ascultare).

34 Iar a rămas însărcinată, şi a născut un fiu; şi a zis: ,,De data aceasta, bărbatul meu se va alipi de mine, căci i-am născut trei fii.`` De aceea i -a pus numele Levi (Alipire).

35 A rămas iarăş însărcinată, şi a născut un fiu; şi a zis: ,,De data aceasta, voi lăuda pe Domnul.`` Deaceea i -a pus numele Iuda (Lăudat fie Domnul). Şi a încetat să mai nască.

1 Tedy Jákob vstav, odšel do země východní.

2 A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.

3 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.

4 Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran.

5 I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe.

6 I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.

7 Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste.

8 A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce.

9 Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.

10 Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého.

11 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.

12 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému.

13 I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech.

14 Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc.

15 Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá?

16 (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.

17 Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři.

18 I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.

19 Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou.

20 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.

21 Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní.

22 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.

23 U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní.

24 Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici.

25 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal?

26 Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.

27 Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných.

28 I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.

29 Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici.

30 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných.

31 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.

32 Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj.

33 I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.

34 A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví.

35 I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.