1 Cuvîntului Domnului, spus lui Mica, din Moreşet, pe vremea lui Iotam, Ahaz, Ezechia, împăraţii lui Iuda, proorocie asupra Samariei şi Ierusalimului.

2 Ascultaţi, voi popoare toate! Ia aminte, pămîntule, şi ce este pe el! Domnul Dumnezeu să fie martor împotriva voastră, Domnul care este în Templul Lui cel sfînt!

3 Căci iată că Domnul iese din locuinţa Lui, Se pogoară, şi umblă pe înălţimile pămîntului!

4 Supt El se topesc munţii, văile crapă, ca ceara înaintea focului, ca apa care curge prin rîpi.

5 Şi toate acestea din pricina nelegiuirii lui Iacov, din pricina păcatelor casei lui Israel! Dar care este nelegiuirea lui Iacov? Nu este oare Samaria? Şi care este păcatul lui Iuda? Nu este oare Ierusalimul?...

6 De aceea, voi preface Samaria într'un morman de pietre pe cîmp, într'un loc de sădit vie; îi voi prăvăli pietrele în vale, şi -i voi desgoli temeliile.

7 Toate chipurile ei cioplite vor fi sfărîmate, toate plăţile ei de curvă vor fi arse în foc, şi -i voi pustii toţi idolii: căci din plăţi de curvă i -a adunat, şi în plăţi de curvă se vor preface...

8 Deaceea plîng, mă bocesc, umblu desculţ şi gol, strig ca şacalul, şi gem ca struţul.

9 Căci rana ei este fără leac; se întinde pînă la Iuda, pătrunde pînă la poarta poporului meu, pînă la Ierusalim.

10 Nu spuneţi lucrul acesta în Gat, şi nu plîngeţi în Aco; tăvăliţi-vă în ţărînă la Bet-Leafra.

11 Treci, locuitoare din Şafir, cu ruşinea descoperită; locuitoarea din Ţaanan nu îndrăzneşte să iasă, jalea Bet-Haeţelului, vă ia gustul să vă opriţi în el.

12 Căci locuitoarea din Marot tremură pentru perderea fericirii ei, fiindcă s'a pogorît nenorocirea din partea Domnului pînă la poarta Ierusalimului.

13 Înhamă-ţi caii cei iuţi la car, locuitoare din Lachis; tu ai fost cea dintîi pricină de păcat pentru fiica Sionului, căci în tine s'au găsit nelegiuirile lui Israel.

14 Deaceea te vei despărţi de Moreşet-Gat, casele din Aczib vor fi o amăgire pentru împăraţii lui Israel.

15 Îţi voi aduce un nou stăpîn, locuitoare din Mareşa; slava lui Israel va merge la Adulam.

16 Rade-ţi, taie-ţi părul, din pricina copiilor tăi iubiţi; lărgeşte-ţi pleşuvia ca vulturul, căci ei se duc în robie departe de tine!

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama, Achasa a Ezechiáše králů Judských, kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému.

2 Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, i což na ní jest, a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník z chrámu svatosti své.

3 Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země.

4 I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů,

5 A to všecko pro Jákobovo zpronevěření, a pro hříchy domu Izraelského. Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova? Zdali ne Samaří? A kdo výsostí Judských: Zdali ne Jeruzalém?

6 Protož obrátím Samaří v hromadu rumu, k štípení vinic, a svalím do údolí kamení její, i základy její odkryji.

7 A všecky rytiny její ztlučeny budou, i všickni darové její ohněm spáleni, a všecky modly její obrátím v pustinu. Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila, protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí.

8 Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové, a v kvílení jako mladé sovy,

9 Proto že zneduživěla od ran svých, a že přišlo to až k Judovi, dosáhlo až k bráně lidu mého, až do Jeruzaléma.

10 Neoznamujtež v Gát, aniž hned plačte; v domě Ofra v prachu se válej.

11 Ty, kteráž bydlíš v Safir, zajdi, obnaženou majíc hanbu. Nevyjdeť ta, kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel, od vás maje živnost svou.

12 Bude, pravím, bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót, proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské.

13 Zapřáhni do vozu rychlé koně, obyvatelkyně Lachis, kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova.

14 Protož pošleš dary své s Morešet v Gát; domové Achzib zklamají krále Izraelské.

15 Ó obyvatelkyně Maresa, i toběť tudíž přivedu dědice; až do Adulam přijde, k slávě Izraelské.

16 Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých; rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.