1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.26 A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.35 I zaplakal Ježíš.36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.

1 Ora, estava enfermo um homem chamado Lázaro, de Betânia, aldeia de Maria e de sua irmã Marta.2 E Maria, cujo irmão Lázaro se achava enfermo, era a mesma que ungiu o Senhor com bálsamo, e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.3 Mandaram, pois, as irmãs dizer a Jesus: Senhor, eis que está enfermo aquele que tu amas.4 Jesus, porém, ao ouvir isto, disse: Esta enfermidade não é para a morte, mas para glória de Deus, para que o Filho de Deus seja glorificado por ela.5 Ora, Jesus amava a Marta, e a sua irmã, e a Lázaro.6 Quando, pois, ouviu que estava enfermo, ficou ainda dois dias no lugar onde se achava.7 Depois disto, disse a seus discípulos: Vamos outra vez para Judéia.8 Disseram-lhe eles: Rabi, ainda agora os judeus procuravam apedrejar-te, e voltas para lá?9 Respondeu Jesus: Não são doze as horas do dia? Se alguém andar de dia, não tropeça, porque vê a luz deste mundo;10 mas se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.11 E, tendo assim falado, acrescentou: Lázaro, o nosso amigo, dorme, mas vou despertá-lo do sono.12 Disseram-lhe, pois, os discípulos: Senhor, se dorme, ficará bom.13 Mas Jesus falara da sua morte; eles, porém, entenderam que falava do repouso do sono.14 Então Jesus lhes disse claramente: Lázaro morreu;15 e, por vossa causa, folgo de que eu lá não estivesse, para que creiais; mas vamos ter com ele.16 Disse, pois, Tomé, chamado Dídimo, aos seus condiscípulos: Vamos nós também, para morrermos com ele.17 Chegando pois Jesus, encontrou-o já com quatro dias de sepultura.18 Ora, Betânia distava de Jerusalém cerca de quinze estádios.19 E muitos dos judeus tinham vindo visitar Marta e Maria, para as consolar acerca de seu irmão.20 Marta, pois, ao saber que Jesus chegava, saiu-lhe ao encontro; Maria, porém, ficou sentada em casa.21 Disse, pois, Marta a Jesus: Senhor, se meu irmão não teria morrido.22 E mesmo agora sei que tudo quanto pedires a Deus, Deus to concederá.23 Respondeu-lhe Jesus: Teu irmão há de ressurgir.24 Disse-lhe Marta: Sei que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.25 Declarou-lhe Jesus: Eu sou a ressurreição e a vida; quem crê em mim, ainda que morra, viverá;26 e todo aquele que vive, e crê em mim, jamais morrerá. Crês isto?27 Respondeu-lhe Marta: Sim, Senhor, eu creio que tu és o Cristo, o Filho de Deus, que havia de vir ao mundo.28 Dito isto, retirou-se e foi chamar em segredo a Maria, sua irmã, e lhe disse: O Mestre está aí, e te chama.29 Ela, ouvindo isto, levantou-se depressa, e foi ter com ele.30 Pois Jesus ainda não havia entrado na aldeia, mas estava no lugar onde Marta o encontrara.31 Então os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se apressadamente e sair, seguiram-na, pensando que ia ao sepulcro para chorar ali.32 Tendo, pois, Maria chegado ao lugar onde Jesus estava, e vendo-a, lançou-se-lhe aos pés e disse: Senhor, se tu estiveras aqui, meu irmão não teria morrido.33 Jesus, pois, quando a viu chorar, e chorarem também os judeus que com ela vinham, comoveu-se em espírito, e perturbou-se,34 e perguntou: Onde o puseste? Responderam-lhe: Senhor, vem e vê.35 Jesus chorou.36 Disseram então os judeus: Vede como o amava.37 Mas alguns deles disseram: Não podia ele, que abriu os olhos ao cego, fazer também que este não morreste?38 Jesus, pois, comovendo-se outra vez, profundamente, foi ao sepulcro; era uma gruta, e tinha uma pedra posta sobre ela.39 Disse Jesus: Tirai a pedra. Marta, irmã do defunto, disse-lhe: Senhor, já cheira mal, porque está morto há quase quatro dias.40 Respondeu-lhe Jesus: Não te disse que, se creres, verás a glória de Deus?41 Tiraram então a pedra. E Jesus, levantando os olhos ao céu, disse: Pai, graças te dou, porque me ouviste.42 Eu sabia que sempre me ouves; mas por causa da multidão que está em redor é que assim falei, para que eles creiam que tu me enviaste.43 E, tendo dito isso, clamou em alta voz: Lázaro, vem para fora!44 Saiu o que estivera morto, ligados os pés e as mãos com faixas, e o seu rosto envolto num lenço. Disse-lhes Jesus: Desligai-o e deixai-o ir.45 Muitos, pois, dentre os judeus que tinham vindo visitar Maria, e que tinham visto o que Jesus fizera, creram nele.46 Mas alguns deles foram ter com os fariseus e disseram-lhes o que Jesus tinha feito.47 Então os principais sacerdotes e os fariseus reuniram o sinédrio e diziam: Que faremos? porquanto este homem vem operando muitos sinais.48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele, e virão os romanos, e nos tirarão tanto o nosso lugar como a nossa nação.49 Um deles, porém, chamado Caifás, que era sumo sacerdote naquele ano, disse-lhes: Vós nada sabeis,50 nem considerais que vos convém que morra um só homem pelo povo, e que não pereça a nação toda.51 Ora, isso não disse ele por si mesmo; mas, sendo o sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus havia de morrer pela nação,52 e não somente pela nação, mas também para congregar num só corpo os filhos de Deus que estão dispersos.53 Desde aquele dia, pois, tomavam conselho para o matarem.54 De sorte que Jesus já não andava manifestamente entre os judeus, mas retirou-se dali para a região vizinha ao deserto, a uma cidade chamada Efraim; e ali demorou com os seus discípulos.55 Ora, estava próxima a páscoa dos judeus, e dessa região subiram muitos a Jerusalém, antes da páscoa, para se purificarem.56 Buscavam, pois, a Jesus e diziam uns aos outros, estando no templo: Que vos parece? Não virá ele à festa?57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus tinham dado ordem que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para que o prendessem.