1 A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.2 A velmi ráno vyšedše první den po sobotě, přišly k hrobu, an již slunce vzešlo.3 I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?4 (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.5 A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.6 Kterýžto řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili.7 Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakož jest pověděl vám.8 A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.9 Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů.10 Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím.11 A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevěřili.12 Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole.13 A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.14 Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili.15 A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.16 Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.17 Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti.18 Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.19 Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.20 A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.

1 E, passado o sábado, Maria Madalena, e Maria, mãe de Tiago, e Salomé, compraram aromas para irem ungi-lo.2 E, no primeiro dia da semana, foram ao sepulcro, de manhã bem cedo, ao nascer do sol.3 E diziam umas às outras: Quem nos revolverá a pedra da porta do sepulcro?4 E, olhando, viram que já a pedra estava revolvida; e era ela muito grande.5 E, entrando no sepulcro, viram um jovem assentado à direita, vestido de uma roupa comprida, branca; e ficaram espantadas.6 Ele, porém, disse-lhes: Não vos assusteis; buscais a Jesus Nazareno, que foi crucificado; já ressuscitou, não está aqui; eis aqui o lugar onde o puseram.7 Mas ide, dizei a seus discípulos, e a Pedro, que ele vai adiante de vós para a Galileia; ali o vereis, como ele vos disse.8 E, saindo elas apressadamente, fugiram do sepulcro, porque estavam possuídas de temor e assombro; e nada diziam a ninguém porque temiam.9 E Jesus, tendo ressuscitado na manhã do primeiro dia da semana, apareceu primeiramente a Maria Madalena, da qual tinha expulsado sete demônios.10 E, partindo ela, anunciou-o àqueles que tinham estado com ele, os quais estavam tristes, e chorando.11 E, ouvindo eles que vivia, e que tinha sido visto por ela, não o creram.12 E depois manifestou-se de outra forma a dois deles, que iam de caminho para o campo.13 E, indo estes, anunciaram-no aos outros, mas nem ainda estes creram.14 Finalmente apareceu aos onze, estando eles assentados à mesa, e lançou-lhes em rosto a sua incredulidade e dureza de coração, por não haverem crido nos que o tinham visto já ressuscitado.15 E disse-lhes: Ide por todo o mundo, pregai o evangelho a toda criatura.16 Quem crer e for batizado será salvo; mas quem não crer será condenado.17 E estes sinais seguirão aos que crerem: Em meu nome expulsarão os demônios; falarão novas línguas;18 Pegarão nas serpentes; e, se beberem alguma coisa mortífera, não lhes fará dano algum; e porão as mãos sobre os enfermos, e sararão.19 Ora, o Senhor, depois de lhes ter falado, foi recebido no céu, e assentou-se à direita de Deus.20 E eles, tendo partido, pregaram por todas as partes, cooperando com eles o Senhor, e confirmando a palavra com os sinais que se seguiam. Amém.