1 V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?5 I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.7 A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.11 I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.20 A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.21 I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.24 A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.26 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.27 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?28 Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.29 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.30 I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.31 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.32 Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.33 Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.35 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.36 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?37 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.

1 Naqueles dias, havendo uma grande multidão, e não tendo o que comer, Jesus chamou a si os seus discípulos, e disse-lhes:2 Tenho compaixão da multidão, porque há já três dias que estão comigo, e não têm o que comer.3 E, se os deixar ir em jejum, para suas casas, desfalecerão no caminho, porque alguns deles vieram de longe.4 E os seus discípulos responderam-lhe: De onde poderá alguém satisfazê-los de pão aqui no deserto?5 E perguntou-lhes: Quantos pães tendes? E disseram-lhe: Sete.6 E ordenou à multidão que se assentasse no chão. E, tomando os sete pães, e tendo dado graças, partiu-os, e deu-os aos seus discípulos, para que os pusessem diante deles, e puseram-nos diante da multidão.7 Tinham também alguns peixinhos; e, tendo dado graças, ordenou que também lhos pusessem diante.8 E comeram, e saciaram-se; e dos pedaços que sobejaram levantaram sete cestos.9 E os que comeram eram quase quatro mil; e despediu-os.10 E, entrando logo no barco, com os seus discípulos, foi para as partes de Dalmanuta.11 E saíram os fariseus, e começaram a disputar com ele, pedindo-lhe, para o tentarem, um sinal do céu.12 E, suspirando profundamente em seu espírito, disse: Por que pede esta geração um sinal? Em verdade vos digo que a esta geração não se dará sinal algum.13 E, deixando-os, tornou a entrar no barco, e foi para o outro lado.14 E eles se esqueceram de levar pão e, no barco, não tinham consigo senão um pão.15 E ordenou-lhes, dizendo: Olhai, guardai-vos do fermento dos fariseus e do fermento de Herodes.16 E arrazoavam entre si, dizendo: É porque não temos pão.17 E Jesus, conhecendo isto, disse-lhes: Para que arrazoais, que não tendes pão? Não considerastes, nem compreendestes ainda? Tendes ainda o vosso coração endurecido?18 Tendo olhos, não vedes? E tendo ouvidos, não ouvis? E não vos lembrais,19 Quando parti os cinco pães entre os cinco mil, quantos cestos cheios de pedaços levantastes? Disseram-lhe: Doze.20 E, quando parti os sete entre os quatro mil, quantos cestos cheios de pedaços levantastes? E disseram-lhe: Sete.21 E ele lhes disse: Como não entendeis ainda?22 E chegou a Betsaida; e trouxeram-lhe um cego, e rogaram-lhe que o tocasse.23 E, tomando o cego pela mão, levou-o para fora da aldeia; e, cuspindo-lhe nos olhos, e impondo-lhe as mãos, perguntou-lhe se via alguma coisa.24 E, levantando ele os olhos, disse: Vejo os homens; pois os vejo como árvores que andam.25 Depois disto, tornou a pôr-lhe as mãos sobre os olhos, e o fez olhar para cima: e ele ficou restaurado, e viu a todos claramente.26 E mandou-o para sua casa, dizendo: Nem entres na aldeia, nem o digas a ninguém na aldeia.27 E saiu Jesus, e os seus discípulos, para as aldeias de Cesareia de Filipe; e no caminho perguntou aos seus discípulos, dizendo: Quem dizem os homens que eu sou?28 E eles responderam: João o Batista; e outros: Elias; mas outros: Um dos profetas.29 E ele lhes disse: Mas vós, quem dizeis que eu sou? E, respondendo Pedro, lhe disse: Tu és o Cristo.30 E admoestou-os, para que a ninguém dissessem aquilo dele.31 E começou a ensinar-lhes que importava que o Filho do homem padecesse muito, e que fosse rejeitado pelos anciãos e principais sacerdotes, e pelos escribas, e que fosse morto, mas que depois de três dias ressuscitaria.32 E dizia abertamente estas palavras. E Pedro o tomou à parte, e começou a repreendê-lo.33 Mas ele, virando-se, e olhando para os seus discípulos, repreendeu a Pedro, dizendo: Retira-te de diante de mim, Satanás; porque não compreendes as coisas que são de Deus, mas as que são dos homens.34 E chamando a si a multidão, com os seus discípulos, disse-lhes: Se alguém quiser vir após mim, negue-se a si mesmo, e tome a sua cruz, e siga-me.35 Porque qualquer que quiser salvar a sua vida, perdê-la-á, mas, qualquer que perder a sua vida por amor de mim e do evangelho, esse a salvará.36 Pois, que aproveitaria ao homem ganhar todo o mundo e perder a sua alma?37 Ou, que daria o homem pelo resgate da sua alma?38 Porquanto, qualquer que, entre esta geração adúltera e pecadora, se envergonhar de mim e das minhas palavras, também o Filho do homem se envergonhará dele, quando vier na glória de seu Pai, com os santos anjos.