1 O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.

2 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.

3 Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.

4 Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.

5 Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.

6 Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.

7 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.

8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.

9 Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.

10 Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.

11 Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.

12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.

13 A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.

14 Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.

15 Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.

16 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?

17 Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.

18 Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.

19 Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.

20 Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.

21 Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.

22 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.

23 Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.

24 Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.

25 O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.

26 Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.

27 Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.

28 Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.

29 Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.

30 A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,

31 A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.

32 A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.

33 Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.

34 Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.

35 Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.

36 Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.

37 Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.

38 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.

39 Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.

40 Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.

1 Now concerning the things whereof ye wrote: It is good for a man not to touch a woman. 2 But, because of fornications, let each man have his own wife, and let each woman have her own husband. 3 Let the husband render unto the wife her due: and likewise also the wife unto the husband. 4 The wife hath not power over her own body, but the husband: and likewise also the husband hath not power over his own body, but the wife. 5 Defraud ye not one the other, except it be by consent for a season, that ye may give yourselves unto prayer, and may be together again, that Satan tempt you not because of your incontinency. 6 But this I say by way of concession, not of commandment. 7 Yet I would that all men were even as I myself. Howbeit each man hath his own gift from God, one after this manner, and another after that.

8 But I say to the unmarried and to widows, It is good for them if they abide even as I. 9 But if they have not continency, let them marry: for it is better to marry than to burn. 10 But unto the married I give charge, yea not I, but the Lord, That the wife depart not from her husband 11 (but should she depart, let her remain unmarried, or else be reconciled to her husband); and that the husband leave not his wife. 12 But to the rest say I, not the Lord: If any brother hath an unbelieving wife, and she is content to dwell with him, let him not leave her. 13 And the woman that hath an unbelieving husband, and he is content to dwell with her, let her not leave her husband. 14 For the unbelieving husband is sanctified in the wife, and the unbelieving wife is sanctified in the brother: else were your children unclean; but now are they holy. 15 Yet if the unbelieving departeth, let him depart: the brother or the sister is not under bondage in such cases: but God hath called us in peace. 16 For how knowest thou, O wife, whether thou shalt save thy husband? or how knowest thou, O husband, whether thou shalt save thy wife? 17 Only, as the Lord hath distributed to each man, as God hath called each, so let him walk. And so ordain I in all the churches. 18 Was any man called being circumcised? let him not become uncircumcised. Hath any been called in uncircumcision? let him not be circumcised. 19 Circumcision is nothing, and uncircumcision is nothing; but the keeping of the commandments of God. 20 Let each man abide in that calling wherein he was called. 21 Wast thou called being a bondservant? care not for it: nay, even if thou canst become free, use it rather. 22 For he that was called in the Lord being a bondservant, is the Lord’s freedman: likewise he that was called being free, is Christ’s bondservant. 23 Ye were bought with a price; become not bondservants of men. 24 Brethren, let each man, wherein he was called, therein abide with God.

25 Now concerning virgins I have no commandment of the Lord: but I give my judgment, as one that hath obtained mercy of the Lord to be trustworthy. 26 I think therefore that this is good by reason of the distress that is upon us, namely, that it is good for a man to be as he is. 27 Art thou bound unto a wife? seek not to be loosed. Art thou loosed from a wife? seek not a wife. 28 But shouldest thou marry, thou hast not sinned; and if a virgin marry, she hath not sinned. Yet such shall have tribulation in the flesh: and I would spare you. 29 But this I say, brethren, the time is shortened, that henceforth both those that have wives may be as though they had none; 30 and those that weep, as though they wept not; and those that rejoice, as though they rejoiced not; and those that buy, as though they possessed not; 31 and those that use the world, as not using it to the full: for the fashion of this world passeth away. 32 But I would have you to be free from cares. He that is unmarried is careful for the things of the Lord, how he may please the Lord: 33 but he that is married is careful for the things of the world, how he may please his wife, 34 and is divided. So also the woman that is unmarried and the virgin is careful for the things of the Lord, that she may be holy both in body and in spirit: but she that is married is careful for the things of the world, how she may please her husband. 35 And this I say for your own profit; not that I may cast a snare upon you, but for that which is seemly, and that ye may attend upon the Lord without distraction. 36 But if any man thinketh that he behaveth himself unseemly toward his virgin daughter, if she be past the flower of her age, and if need so requireth, let him do what he will; he sinneth not; let them marry. 37 But he that standeth stedfast in his heart, having no necessity, but hath power as touching his own will, and hath determined this in his own heart, to keep his own virgin daughter, shall do well. 38 So then both he that giveth his own virgin daughter in marriage doeth well; and he that giveth her not in marriage shall do better. 39 A wife is bound for so long time as her husband liveth; but if the husband be dead, she is free to be married to whom she will; only in the Lord. 40 But she is happier if she abide as she is, after my judgment: and I think that I also have the Spirit of God.