1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.

2 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.

3 Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.

4 Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.

5 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.

6 Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.

7 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.

8 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.

9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.

10 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.

11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.

12 A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.

13 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,

14 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.

15 A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.

16 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.

1 亲 爱 的 弟 兄 阿 , 我 们 既 冇 这 等 应 许 , 就 当 洁 净 自 己 , 除 去 身 体 、 灵 魂 一 切 的 污 秽 , 敬 畏 神 , 得 以 成 圣 。

2 你 们 要 心 地 宽 大 收 纳 我 们 。 我 们 未 曾 亏 负 谁 , 未 曾 败 坏 谁 , 未 曾 占 谁 的 便 宜 。

3 我 说 这 话 , 不 是 要 定 你 们 的 罪 。 我 已 经 说 过 , 你 们 常 在 我 们 心 里 , 情 愿 与 你 们 同 生 同 死 。

4 我 大 大 的 放 胆 , 向 你 们 说 话 ; 我 因 你 们 多 多 夸 口 , 满 得 安 慰 ; 我 们 在 一 切 患 难 中 分 外 的 快 乐 。

5 我 们 从 前 就 是 到 了 马 其 顿 的 时 候 , 身 体 也 不 得 安 宁 , 周 围 遭 患 难 , 外 冇 争 战 , 内 冇 惧 怕 。

6 但 那 安 慰 丧 气 之 人 的 神 藉 着 提 多 来 安 慰 了 我 们 ;

7 不 但 藉 着 他 来 , 也 藉 着 他 从 你 们 所 得 的 安 慰 , 安 慰 了 我 们 ; 因 他 把 你 们 的 想 念 、 哀 恸 , 和 向 我 的 热 心 , 都 告 诉 了 我 , 叫 我 更 加 欢 喜 。

8 我 先 前 写 信 叫 你 们 忧 愁 , 我 后 来 虽 然 懊 悔 , 如 今 却 不 懊 悔 ; 因 我 知 道 , 那 信 叫 你 们 忧 愁 不 过 是 暂 时 的 。

9 如 今 我 欢 喜 , 不 是 因 你 们 忧 愁 , 是 因 你 们 从 忧 愁 中 生 出 懊 悔 来 。 你 们 依 着 神 的 意 思 忧 愁 , 凡 事 就 不 至 于 因 我 们 受 亏 损 了 。

10 因 为 依 着 神 的 意 思 忧 愁 , 就 生 出 没 冇 后 悔 的 懊 悔 来 。 以 致 得 救 ; 但 世 俗 的 忧 愁 是 叫 人 死 。

11 你 看 , 你 们 依 着 神 的 意 思 忧 愁 , 从 此 就 生 出 何 等 的 慇 懃 、 自 诉 、 自 恨 、 恐 惧 、 想 念 、 热 心 、 责 罚 ( 或 作 : 自 责 ) 。 在 这 一 切 事 上 , 你 们 都 表 明 自 己 是 洁 净 的 。

12 我 虽 然 从 前 写 信 给 你 们 , 却 不 是 为 那 亏 负 人 的 , 也 不 是 为 那 受 人 亏 负 的 , 乃 要 在 神 面 前 把 你 们 顾 念 我 们 的 热 心 表 明 出 来 。

13 故 此 , 我 们 得 了 安 慰 。 并 且 在 安 慰 之 中 , 因 你 们 众 人 使 提 多 心 里 畅 快 欢 喜 , 我 们 就 更 加 欢 喜 了 。

14 我 若 对 提 多 夸 奖 了 你 们 甚 么 , 也 觉 得 没 冇 惭 愧 ; 因 我 对 提 多 夸 奖 你 们 的 话 成 了 真 的 , 正 如 我 对 你 们 所 说 的 话 也 都 是 真 的 。

15 并 且 提 多 想 起 你 们 众 人 的 顺 服 , 是 怎 样 恐 惧 战 兢 的 接 待 他 , 他 爱 你 们 的 心 肠 就 越 发 热 了 。

16 我 如 今 欢 喜 , 能 在 凡 事 上 为 你 们 放 心 。