1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty, řkoucí:
2 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj.
3 Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy. A přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy.
4 Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce.
5 A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což měli na lodí, do moře, aby sobě tím polehčili. Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě.
6 Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu: Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli.
7 I řekli jeden druhému: Poďte, vrzme losy, abychom zvěděli, pro koho to zlé přišlo na nás. Tedy metali losy, a padl los na Jonáše.
8 I řekli jemu: Pověz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvůj, a odkud jdeš? Z které jsi země a z kterého národu?
9 I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím.
10 Pročež báli se ti muži bázní velikou,a dověděvše se muži ti, že od tváři Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil), řekli jemu: Což jsi to učinil?
11 Řekli ještě k němu: Což máme učiniti s tebou, aby se moře spokojilo? (Nebo moře vždy více a více bouřilo se.)
12 Jimžto řekl: Vezměte mne, a uvrzte mne do moře, a utichne moře před vámi; nebo já vím, že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám.
13 Ale muži ti statečně táhli, chtíce k břehu přistati, však nemohli; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim.
14 I zvolali k Hospodinu, řkouce: Prosímeť, ó Hospodine, abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó Hospodine, jakž chceš, tak činíš.
15 Tedy vzavše Jonáše, uvrhli ho do moře. I přestalo moře bouřiti se.
16 Pročež báli se muži ti bázní velikou Hospodina, a obětovali obět Hospodinu, a sliby činili.
17 **
1 耶 和 华 的 话 临 到 亚 米 太 的 儿 子 约 拿 , 说 :
2 你 起 来 往 尼 尼 微 大 城 去 , 向 其 中 的 居 民 呼 喊 , 因 为 他 们 的 恶 达 到 我 面 前 。
3 约 拿 却 起 来 , 逃 往 他 施 去 躲 避 耶 和 华 ; 下 到 约 帕 , 遇 见 一 隻 船 , 要 往 他 施 去 。 他 就 给 了 船 价 , 上 了 船 , 要 与 船 上 的 人 同 往 他 施 去 躲 避 耶 和 华 。
4 然 而 耶 和 华 使 海 中 起 大 风 , 海 就 狂 风 大 作 , 甚 至 船 几 乎 破 坏 。
5 水 手 便 惧 怕 , 各 人 哀 求 自 己 的 神 。 他 们 将 船 上 的 货 物 抛 在 海 中 , 为 要 使 船 轻 些 。 约 拿 已 下 到 底 舱 , 躺 卧 沉 睡 。
6 船 主 到 他 那 里 对 他 说 : 你 这 沉 睡 的 人 哪 , 为 何 这 样 呢 ? 起 来 , 求 告 你 的 神 , 或 者 神 顾 念 我 们 , 使 我 们 不 至 灭 亡 。
7 船 上 的 人 彼 此 说 : 来 吧 , 我 们 掣 籤 , 看 看 这 灾 临 到 我 们 是 因 谁 的 缘 故 。 于 是 他 们 掣 籤 , 掣 出 约 拿 来 。
8 众 人 对 他 说 : 请 你 告 诉 我 们 , 这 灾 临 到 我 们 是 因 谁 的 缘 故 ? 你 以 何 事 为 业 ? 你 从 那 里 来 ? 你 是 哪 一 国 ? 属 哪 一 族 的 人 ?
9 他 说 : 我 是 希 伯 来 人 。 我 敬 畏 耶 和 华 ― 那 创 造 沧 海 旱 地 之 天 上 的 神 。
10 他 们 就 大 大 惧 怕 , 对 他 说 : 你 做 的 是 甚 么 事 呢 ? 他 们 已 经 知 道 他 躲 避 耶 和 华 , 因 为 他 告 诉 了 他 们 。
11 他 们 问 他 说 : 我 们 当 向 你 怎 样 行 , 使 海 浪 平 静 呢 ? 这 话 是 因 海 浪 越 发 翻 腾 。
12 他 对 他 们 说 : 你 们 将 我 抬 起 来 , 抛 在 海 中 , 海 就 平 静 了 ; 我 知 道 你 们 遭 这 大 风 是 因 我 的 缘 故 。
13 然 而 那 些 人 竭 力 荡 桨 , 要 把 船 拢 岸 , 却 是 不 能 , 因 为 海 浪 越 发 向 他 们 翻 腾 。
14 他 们 便 求 告 耶 和 华 说 : 耶 和 华 啊 , 我 们 恳 求 你 , 不 要 因 这 人 的 性 命 使 我 们 死 亡 , 不 要 使 流 无 辜 血 的 罪 归 与 我 们 ; 因 为 你 ― 耶 和 华 是 随 自 己 的 意 旨 行 事 。
15 他 们 遂 将 约 拿 抬 起 , 抛 在 海 中 , 海 的 狂 浪 就 平 息 了 。
16 那 些 人 便 大 大 敬 畏 耶 和 华 , 向 耶 和 华 献 祭 , 并 且 许 愿 。
17 耶 和 华 安 排 一 条 大 鱼 吞 了 约 拿 , 他 在 鱼 腹 中 叁 日 叁 夜 。