1 Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho, a nestydatost tváři jeho proměňuje.2 Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží.3 Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by.4 Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš?5 Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého.6 Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží,7 Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí?8 Není člověka, kterýž by moci měl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani braně v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného.9 Ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému.10 A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené, že se zase navrátili, ale kteříž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v městě tom, v kterémž dobře činili. I to také jest marnost.11 Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci.12 A ačkoli hříšník činí zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí oblíčeje jeho.13 S bezbožným pak nedobře se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, proto že jest bez bázně před oblíčejem Božím.14 Jest marnost, kteráž se děje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede, jako by činili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede, jako by činili skutky spravedlivých. Protož jsem řekl: I to také jest marnost.15 A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího člověk pod sluncem, jediné aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozůstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho, kteréž dal jemu Bůh pod sluncem.16 A ač jsem se vydal srdcem svým na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a vyrozuměti bídě, kteráž bývá na zemi, pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí,17 A však viděl jsem při každém skutku Božím, že nemůže člověk vystihnouti skutku dějícího se pod sluncem. O čež pracuje člověk, vyhledati chtěje, ale nenalézá; nýbrž byť i myslil moudrý, že se doví, nebude moci nic najíti.

1 谁像智慧人， 谁知道事情的解释呢？人的智慧使他容光焕发， 使他脸上的戾气转消。 2 我劝你， 因为你指着 神起了誓， 你就要遵守王的命令。 3 不要轻率离开王的面前， 也不要参与恶事， 因为王可以随己意作任何事。 4 既然王的话有权柄， 谁敢问他： "你在作什么？" 5 遵守命令的， 必不遭受灾祸； 智慧人的心， 晓得时机， 懂得判断。 6 各样事务成就， 都有合宜的时机和定局， 尽管人的灾祸重压在自己身上。 7 他不晓得未来的事， 将来要发生什么， 谁能告诉他呢？ 8 没有人能支配风（"风"或译： "生命"）， 把它留住； 没有人能控制死期； 战争之时， 没有人能免役； 邪恶救不了行邪恶的人。 9 我看见了这一切， 又专心查究在日光之下所发生的一切事。有这样的一个时候： 有人管辖别人， 叫他受害。 10 然后我看见恶人得以埋葬， 他们生前在圣地往来， 而在他们这样行的城中， 竟被人遗忘。这也是虚空！ （全节或译： "然后我看见恶人得以埋葬， 他们生前在圣地往来， 并且在他们这样行的城中， 受人称赞。这也是虚空！ "或"然后我看见恶人得以埋葬， 归入坟墓； 行正直的人却与圣地隔离， 在城中被人遗忘。这也是虚空！ "） 11 对恶行已判定的刑罚迟迟没有执行， 世人的心就充满行恶的意图。 12 罪人既然作恶百次， 还享长寿， 那么我知道敬畏 神的人， 就是在他面前存敬畏的心的， 必享福乐。 13 恶人却没有福乐， 也得不到长寿； 他好像影子的短暂， 因为他在 神面前不存敬畏的心。 14 在世上有一件虚空的事， 就是义人照恶人所行的受报应， 恶人照义人所行的得报偿。我说， 这也是虚空。 15 于是我称颂快乐， 因为人在日光之下最好是吃喝快乐。这是人在日光之下， 神赐给他一生的年日里， 从自己劳碌中所得的享受。 16 我专心认识智慧， 察看世上的劳碌──有人昼夜不眠── 17 于是我看见了 神的一切作为， 知道在日光之下所发生的事， 人不能查明； 尽管人劳碌寻查， 总是查不出来； 即使智慧人以为知道了， 还是查不出来。