Publicidade

Lucas 20

1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.32 Nejposléze po všech umřela i žena.33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

1 Y ACONTECIO un día, que enseñando él al pueblo en el templo, y anunciando el evangelio, llegáronse los príncipes de los sacerdotes y los escribas, con los ancianos;2 Y le hablaron, diciendo: Dinos: ¿con qué potestad haces estas cosas? ¿ó quién es el que te ha dado esta potestad?3 Respondiendo entonces Jesús, les dijo: Os preguntaré yo también una palabra; respondedme:4 El bautismo de Juan, ¿era del cielo, ó de los hombres?5 Mas ellos pensaban dentro de sí, diciendo: Si dijéremos, del cielo, dirá: ¿Por qué, pues, no le creísteis?6 Y si dijéremos, de los hombres, todo el pueblo nos apedreará: porque están ciertos que Juan era profeta.7 Y respondieron que no sabían de dónde.8 Entonces Jesús les dijo: Ni yo os digo con qué potestad hago estas cosas.9 Y comenzó á decir al pueblo esta parábola: Un hombre plantó una viña, y arrendóla á labradores, y se ausentó por mucho tiempo.10 Y al tiempo, envió un siervo á los labradores, para que le diesen del fruto de la viña; mas los labradores le hirieron, y enviaron vacío.11 Y volvió á enviar otro siervo; mas ellos á éste también, herido y afrentado, le enviaron vacío.12 Y volvió á enviar al tercer siervo; mas ellos también á éste echaron herido.13 Entonces el señor de la viña dijo: ¿Qué haré? Enviaré mi hijo amado: quizás cuando á éste vieren, tendrán respeto.14 Mas los labradores, viéndole, pensaron entre sí, diciendo: Este es el heredero; venid, matémosle para que la heredad sea nuestra.15 Y echáronle fuera de la viña, y le mataron. ¿Qué pues, les hará el señor de la viña?16 Vendrá, y destruirá á estos labradores, y dará su viña á otros. Y como ellos lo oyeron, dijeron: ­Dios nos libre!17 Mas él mirándolos, dice: ¿Qué pues es lo que está escrito: La piedra que condenaron los edificadores, Esta fué por cabeza de esquina?18 Cualquiera que cayere sobre aquella piedra, será quebrantado; mas sobre el que la piedra cayere, le desmenuzará.19 Y procuraban los príncipes de los sacerdotes y los escribas echarle mano en aquella hora, porque entendieron que contra ellos había dicho esta parábola: mas temieron al pueblo.20 Y acechándole enviaron espías que se simulasen justos, para sorprenderle en palabras, para que le entregasen al principado y á la potestad del presidente.21 Los cuales le preguntaron, diciendo: Maestro, sabemos que dices y enseñas bien, y que no tienes respeto á persona; antes enseñas el camino de Dios con verdad.22 ¿Nos es lícito dar tributo á César, ó no?23 Mas él, entendiendo la astucia de ellos, les dijo: ¿Por qué me tentáis?24 Mostradme la moneda. ¿De quién tiene la imagen y la inscripción? Y respondiendo dijeron: De César.25 Entonces les dijo: Pues dad á César lo que es de César; y lo que es de Dios, á Dios.26 Y no pudieron reprender sus palabras delante del pueblo: antes maravillados de su respuesta, callaron.27 Y llegándose unos de los Saduceos, los cuales niegan haber resurrección, le preguntaron,28 Diciendo: Maestro, Moisés nos escribió: Si el hermano de alguno muriere teniendo mujer, y muriere sin hijos, que su hermano tome la mujer, y levante simiente á su hermano.29 Fueron, pues, siete hermanos: y el primero tomó mujer, y murió sin hijos.30 Y la tomó el segundo, el cual también murió sin hijos.31 Y la tomó el tercero: asimismo también todos siete: y muerieron sin dejar prole.32 Y á la postre de todos murió también la mujer.33 En la resurrección, pues, ¿mujer de cuál de ellos será? porque los siete la tuvieron por mujer.34 Entonces respondiendo Jesús, les dijo: Los hijos de este siglo se casan, y son dados en casamiento:35 Mas los que fueren tenidos por dignos de aquel siglo y de la resurrección de los muertos, ni se casan, ni son dados en casamiento:36 Porque no pueden ya más morir: porque son iguales á los ángeles, y son hijos de Dios, cuando son hijos de la resurrección.37 Y que los muertos hayan de resucitar, aun Moisés lo enseñó en el pasaje de la zarza, cuando llama al Señor: Dios de Abraham, y Dios de Isaac, y Dios de Jacob.38 Porque Dios no es Dios de muertos, mas de vivos: porque todos viven á él.39 Y respondiéndole unos de los escribas, dijeron: Maestro, bien has dicho.40 Y no osaron más preguntarle algo.41 Y él les dijo: ¿Cómo dicen que el Cristo es hijo de David?42 Y el mismo David dice en el libro de los Salmos: Dijo el Señor á mi Señor: Siéntate á mi diestra,43 Entre tanto que pongo tus enemigos por estrado de tus pies.44 Así que David le llama Señor: ¿cómo pues es su hijo?45 Y oyéndole todo el pueblo, dijo á sus discípulos:46 Guardaos de los escribas, que quieren andar con ropas largas, y aman las salutaciones en las plazas, y las primeras sillas en las sinagogas, y los primeros asientos en las cenas;47 Que devoran las casas de las viudas, poniendo por pretexto la larga oración: éstos recibirán mayor condenación.

Veja também

Publicidade
Bíblia Online Bíblia Online

Bíblia Online • Versão: 2026-04-20_11-41-06-