1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
1 Y ESTABA cerca el día de la fiesta de los ázimos, que se llama la Pascua.2 Y los príncipes de los sacerdotes y los escribas buscaban cómo le matarían; mas tenían miedo del pueblo.3 Y entró Satanás en Judas, por sobrenombre Iscariote, el cual era uno del número de los doce;4 Y fué, y habló con los príncipes de los sacerdotes, y con los magistrados, de cómo se lo entregaría.5 Los cuales se holgaron, y concertaron de darle dinero.6 Y prometió, y buscaba oportunidad para entregarle á ellos sin bulla.7 Y vino el día de los ázimos, en el cual era necesario matar la pascua.8 Y envió á Pedro y á Juan, diciendo: Id, aparejadnos la pascua para que comamos.9 Y ellos le dijeron: ¿Dónde quieres que aparejemos?10 Y él les dijo: He aquí cuando entrareis en la ciudad, os encontrará un hombre que lleva un cántaro de agua: seguidle hasta la casa donde entrare,11 Y decid al padre de la familia de la casa: El Maestro te dice: ¿Dónde está el aposento donde tengo de comer la pascua con mis discípulos?12 Entonces él os mostrará un gran cenáculo aderezado; aparejad allí.13 Fueron pues, y hallaron como les había dicho; y aparejaron la pascua.14 Y como fué hora, sentóse á la mesa, y con él los apóstoles.15 Y les dijo: En gran manera he deseado comer con vosotros esta pascua antes que padezca;16 Porque os digo que no comeré más de ella, hasta que se cumpla en el reino de Dios.17 Y tomando el vaso, habiendo dado gracias, dijo: Tomad esto, y partidlo entre vosotros;18 Porque os digo, que no beberé más del fruto de la vid, hasta que el reino de Dios venga.19 Y tomando el pan, habiendo dado gracias, partió, y les dió, diciendo: Esto es mi cuerpo, que por vosotros es dado: haced esto en memoria de mí.20 Asimismo también el vaso, después que hubo cenado, diciendo: Este vaso es el nuevo pacto en mi sangre, que por vosotros se derrama.21 Con todo eso, he aquí la mano del que me entrega, conmigo en la mesa.22 Y á la verdad el Hijo del hombre va, según lo que está determinado; empero ay de aquél hombre por el cual es entregado!23 Ellos entonces comenzaron á preguntar entre sí, cuál de ellos sería el que había de hacer esto.24 Y hubo entre ellos una contienda, quién de ellos parecía ser el mayor.25 Entonces él les dijo: Los reyes de las gentes se enseñorean de ellas; y los que sobre ellas tienen potestad, son llamados bienhechores:26 Mas vosotros, no así: antes el que es mayor entre vosotros, sea como el más mozo; y el que es príncipe, como el que sirve.27 Porque, ¿cuál es mayor, el que se sienta á la mesa, ó el que sirve? ¿No es el que se sienta á la mesa? Y yo soy entre vosotros como el que sirve.28 Empero vosotros sois los que habéis permanecido conmigo en mis tentaciones:29 Yo pues os ordeno un reino, como mi Padre me lo ordenó á mí,30 Para que comáis y bebáis en mi mesa en mi reino, y os sentéis sobre tronos juzgando á las doce tribus de Israel.31 Dijo también el Señor: Simón, Simón, he aquí Satanás os ha pedido para zarandaros como á trigo;32 Mas yo he rogado por ti que tu fe no falte: y tú, una vez vuelto, confirma á tus hermanos.33 Y él le dijo: Señor, pronto estoy á ir contigo aun á cárcel y á muerte.34 Y él dijo: Pedro, te digo que el gallo no cantará hoy antes que tú niegues tres veces que me conoces.35 Y á ellos dijo: Cuando os envié sin bolsa, y sin alforja, y sin zapatos, ¿os faltó algo? Y ellos dijeron: Nada.36 Y les dijo: Pues ahora, el que tiene bolsa, tómela, y también la alforja, y el que no tiene, venda su capa y compre espada.37 Porque os digo, que es necesario que se cumpla todavía en mí aquello que está escrito: Y con los malos fué contado: porque lo que está escrito de mí, cumplimiento tiene.38 Entonces ellos dijeron: Señor, he aquí dos espadas. Y él les dijo: Basta.39 Y saliendo, se fué, como solía, al monte de las Olivas; y sus discípulos también le siguieron.40 Y como llegó á aquel lugar, les dijo: Orad que no entréis en tentación.41 Y él se apartó de ellos como un tiro de piedra; y puesto de rodillas oró,42 Diciendo: Padre, si quieres, pasa este vaso de mí; empero no se haga mi voluntad, sino la tuya.43 Y le apareció un ángel del cielo confortándole.44 Y estando en agonía, oraba más intensamente: y fué su sudor como grandes gotas de sangre que caían hasta la tierra.45 Y como se levantó de la oración, y vino á sus discípulos, hallólos durmiendo de tristeza;46 Y les dijo: ¿Por qué dormís? Levantaos, y orad que no entréis en tentación.47 Estando él aún hablando, he aquí una turba; y el que se llamaba Judas, uno de los doce, iba delante de ellos; y llegóse á Jesús para besarlo.48 Entonces Jesús le dijo: Judas, ¿con beso entregas al Hijo del hombre?49 Y viendo los que estaban con él lo que había de ser, le dijeron: Señor, ¿heriremos á cuchillo?50 Y uno de ellos hirió á un siervo del príncipe de los sacerdotes, y le quitó la oreja derecha.51 Entonces respondiendo Jesús, dijo: Dejad hasta aquí. Y tocando su oreja, le sanó.52 Y Jesús dijo á los que habían venido á él, los príncipes de los sacerdotes, y los magistrados del templo, y los ancianos: ¿Como á ladrón habéis salido con espadas y con palos?53 Habiendo estado con vosotros cada día en el templo, no extendisteis las manos contra mí; mas ésta es vuestra hora, y la potestad de las tinieblas.54 Y prendiéndole trajéronle, y metiéronle en casa del príncipe de los sacerdotes. Y Pedro le seguía de lejos.55 Y habiendo encendido fuego en medio de la sala, y sentándose todos alrededor, se sentó también Pedro entre ellos.56 Y como una criada le vió que estaba sentado al fuego, fijóse en él, y dijo: Y éste con él estaba.57 Entonces él lo negó, diciendo: Mujer, no le conozco.58 Y un poco después, viéndole otro, dijo: Y tú de ellos eras. Y Pedro dijo: Hombre, no soy.59 Y como una hora pasada otro afirmaba, diciendo: Verdaderamente también éste estaba con él, porque es Galileo.60 Y Pedro dijo: Hombre, no sé qué dices. Y luego, estando él aún hablando, el gallo cantó.61 Entonces, vuelto el Señor, miró á Pedro: y Pedro se acordó de la palabra del Señor como le había dicho: Antes que el gallo cante, me negarás tres veces.62 Y saliendo fuera Pedro, lloró amargamente.63 Y los hombres que tenían á Jesús, se burlaban de él hiriéndole;64 Y cubriéndole, herían su rostro, y preguntábanle, diciendo: Profetiza quién es el que te hirió.65 Y decían otras muchas cosas injuriándole.66 Y cuando fué de día, se juntaron los ancianos del pueblo, y los príncipes de los sacerdotes, y los escribas, y le trajeron á su concilio,67 Diciendo: ¿Eres tú el Cristo? dínos lo. Y les dijo: Si os lo dijere, no creeréis;68 Y también si os preguntare, no me responderéis, ni me soltaréis:69 Mas después de ahora el Hijo del hombre se asentará á la diestra de la potencia de Dios.70 Y dijeron todos: ¿Luego tú eres Hijo de Dios? Y él les dijo: Vosotros decís que yo soy.71 Entonces ellos dijeron: ¿Qué más testimonio deseamos? porque nosotros lo hemos oído de su boca.