1 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.3 Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,4 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.5 A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.6 A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.7 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.9 A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,10 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.11 Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš.12 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?14 Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.15 Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.16 I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.17 Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?18 Neboť věděl, že jej z závisti vydali.19 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.20 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.21 I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.22 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.23 Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.25 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.26 Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.27 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu.28 A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.30 A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.31 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.32 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.33 I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo,34 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.35 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.36 A sedíce, ostříhali ho tu.37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.38 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.39 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,40 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.41 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:42 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.43 Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.44 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté.46 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?47 A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento.48 A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti.49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.50 Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,52 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou.53 A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.54 Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.55 Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.57 A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.58 Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.59 A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.61 A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,63 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.64 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.65 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.
1 Y VENIDA la mañana, entraron en consejo todos los príncipes de los sacerdotes, y los ancianos del pueblo, contra Jesús, para entregarle á muerte.2 Y le llevaron atado, y le entregaron á Poncio Pilato presidente.3 Entonces Judas, el que le había entregado, viendo que era condenado, volvió arrepentido las treinta piezas de plata á los príncipes de los sacerdotes y á los ancianos,4 Diciendo: Yo he pecado entregando la sangre inocente. Mas ellos dijeron: ¿Qué se nos da á nosotros? Viéras lo tú.5 Y arrojando las piezas de plata en el templo, partióse; y fué, y se ahorcó.6 Y los príncipes de los sacerdotes, tomando las piezas de plata, dijeron: No es lícito echarlas en el tesoro de los dones, porque es precio de sangre.7 Mas habido consejo, compraron con ellas el campo del alfarero, por sepultura para los extranjeros.8 Por lo cual fué llamado aquel campo, Campo de sangre, hasta el día de hoy.9 Entonces se cumplió lo que fué dicho por el profeta Jeremías, que dijo: Y tomaron las treinta piezas de plata, precio del apreciado, que fué apreciado por los hijos de Israel;10 Y las dieron para el campo del alfarero, como me ordenó el Señor.11 Y Jesús estuvo delante del presidente; y el presidente le preguntó, diciendo: ¿Eres tú el Rey de los judíos? Y Jesús le dijo: Tú lo dices.12 Y siendo acusado por los príncipes de los sacerdotes, y por los ancianos, nada respondió.13 Pilato entonces le dice: ¿No oyes cuántas cosas testifican contra tí?14 Y no le respondió ni una palabra; de tal manera que el presidente se maravillaba mucho,15 Y en el día de la fiesta acostumbraba el presidente soltar al pueblo un preso, cual quisiesen.16 Y tenían entonces un preso famoso que se llamaba Barrabás.17 Y juntos ellos, les dijo Pilato; ¿Cuál queréis que os suelte? ¿á Barrabás ó á Jesús que se dice el Cristo?18 Porque sabía que por envidia le habían entregado.19 Y estando él sentado en el tribunal, su mujer envió á él, diciendo: No tengas que ver con aquel justo; porque hoy he padecido muchas cosas en sueños por causa de él.20 Mas los príncipes de los sacerdotes y los ancianos, persuadieron al pueblo que pidiese á Barrabás, y á Jesús matase.21 Y respondiendo el presidente les dijo: ¿Cuál de los dos queréis que os suelte? Y ellos dijeron: á Barrabás.22 Pilato les dijo: ¿Qué pues haré de Jesús que se dice el Cristo? Dícenle todos: Sea crucificado.23 Y el presidente les dijo: Pues ¿qué mal ha hecho? Mas ellos gritaban más, diciendo: Sea crucificado.24 Y viendo Pilato que nada adelantaba, antes se hacía más alboroto, tomando agua se lavó las manos delante del pueblo, diciendo: Inocente soy yo de la sangre de este justo veréis lo vosotros.25 Y respondiendo todo el pueblo, dijo: Su sangre sea sobre nosotros, y sobre nuestros hijos.26 Entonces les soltó á Barrabás: y habiendo azotado á Jesús, le entregó para ser crucificado.27 Entonces los soldados del presidente llevaron á Jesús al pretorio, y juntaron á él toda la cuadrilla;28 Y desnudándole, le echaron encima un manto de grana;29 Y pusieron sobre su cabeza una corona tejida de espinas, y una caña en su mano derecha; é hincando la rodilla delante de él, le burlaban, diciendo: Salve, Rey de los Judíos!30 Y escupiendo en él, tomaron la caña, y le herían en la cabeza.31 Y después que le hubieron escarnecido, le desnudaron el manto, y le vistieron de sus vestidos, y le llevaron para crucificarle.32 Y saliendo, hallaron á un Cireneo, que se llamaba Simón: á éste cargaron para que llevase su cruz.33 Y como llegaron al lugar que se llamaba Gólgotha, que es dicho, El lugar de la calavera,34 Le dieron á beber vinagre mezclado con hiel: y gustando, no quiso beber lo35 Y después que le hubieron crucificado, repartieron sus vestidos, echando suertes: para que se cumpliese lo que fué dicho por el profeta: Se repartieron mis vestidos, y sobre mi ropa echaron suertes.36 Y sentados le guardaban allí.37 Y pusieron sobre su cabeza su causa escrita: ESTE ES JESUS EL REY DE LOS JUDIOS.38 Entonces crucificaron con él dos ladrones, uno á la derecha, y otro á la izquierda.39 Y los que pasaban, le decían injurias, meneando sus cabezas,40 Y diciendo: Tú, el que derribas el templo, y en tres días lo reedificas, sálvate á ti mismo: si eres Hijo de Dios, desciende de la cruz.41 De esta manera también los príncipes de los sacerdotes, escarneciendo con los escribas y los Fariseos y los ancianos, decían:42 á otros salvó, á sí mismo no puede salvar: si es el Rey de Israel, descienda ahora de la cruz, y creeremos en él.43 Confió en Dios: líbrele ahora si le quiere: porque ha dicho: Soy Hijo de Dios.44 Lo mismo también le zaherían los ladrones que estaban crucificados con él.45 Y desde la hora de sexta fueron tinieblas sobre toda la tierra hasta la hora de nona.46 Y cerca de la hora de nona, Jesús exclamó con grande voz, diciendo: Eli, Eli, ¿lama sabachtani? Esto es: Dios mío, Dios mío, ¿por qué me has desamparado?47 Y algunos de los que estaban allí, oyéndolo, decían: A Elías llama éste.48 Y luego, corriendo uno de ellos, tomó una esponja, y la hinchió de vinagre, y poniéndola en una caña, dábale de beber.49 Y los otros decían: Deja, veamos si viene Elías á librarle.50 Mas Jesús, habiendo otra vez exclamado con grande voz, dió el espíritu.51 Y he aquí, el velo del templo se rompió en dos, de alto á bajo: y la tierra tembló, y las piedras se hendieron;52 Y abriéronse los sepulcros, y muchos cuerpos de santos que habían dormido, se levantaron;53 Y salidos de los sepulcros, después de su resurrección, vinieron á la santa ciudad, y aparecieron á muchos.54 Y el centurión, y los que estaban con él guardando á Jesús, visto el terremoto, y las cosas que habían sido hechas, temieron en gran manera, diciendo: Verdaderamente Hijo de Dios era éste.55 Y estaban allí muchas mujeres mirando de lejos, las cuales habían seguido de Galilea á Jesús, sirviéndole:56 Entre las cuales estaban María Magdalena, y María la madre de Jacobo y de José, y la madre de los hijos de Zebedeo.57 Y como fué la tarde del día, vino un hombre rico de Arimatea, llamado José, el cual también había sido discípulo de Jesús.58 Este llegó á Pilato, y pidió el cuerpo de Jesús: entonces Pilato mandó que se le diese el cuerpo.59 Y tomando José el cuerpo, lo envolvió en una sábana limpia,60 Y lo puso en su sepulcro nuevo, que había labrado en la peña: y revuelta una grande piedra á la puerta del sepulcro, se fué.61 Y estaban allí María Magdalena, y la otra María, sentadas delante del sepulcro.62 Y el siguiente día, que es después de la preparación, se juntaron los príncipes de los sacerdotes y los Fariseos á Pilato,63 Diciendo: Señor, nos acordamos que aquel engañador dijo, viviendo aún: Después de tres días resucitaré.64 Manda, pues, que se asegure el sepulcro hasta el día tercero; porque no vengan sus discípulos de noche, y le hurten, y digan al pueblo: Resucitó de los muertos. Y será el postrer error peor que el primero.65 Y Pilato les dijo: Tenéis una guardia: id, aseguradlo como sabéis.66 Y yendo ellos, aseguraron el sepulcro, sellando la piedra, con la guardia.