1 A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké jest toto stavení!

2 Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

3 A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštně Petr, Jakub a Jan a Ondřej, řkouce:

4 Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?

5 Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.

6 Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.

7 Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec.

8 Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech, a hladové i bouřky.

9 A toť budou počátkové bolesti. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vladaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.

10 Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.

11 Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý.

12 Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.

13 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.

14 Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, ať utekou na hory.

15 A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.

16 A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.

17 Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.

18 Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.

19 Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude.

20 A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.

21 A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj teď jest Kristus, aneb, aj tamto, nevěřte.

22 Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.

23 Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.

24 V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.

25 A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.

26 A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou.

27 I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.

28 Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto.

29 Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží.

30 Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.

31 Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

32 Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec.

33 Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.

34 Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.

35 Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno;

36 Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.

37 A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.

1 Ao sair Jesus do templo, disse-lhe um de seus discípulos: Olha, Mestre, que pedras e que edifícios!

2 Disse-lhe Jesus: Vês estes grandes edifícios? não ficará pedra, que não seja derribada.

3 Estando ele sentado no monte das Oliveiras, defronte do templo, perguntaram-lhe em particular Pedro, Tiago, João e André:

4 Dize-nos, quando sucederão estas coisas, e que sinal haverá quando todas elas estiverem para se cumprir?

5 Jesus começou a dizer-lhes: Vede que ninguém vos engane.

6 Muitos virão em meu nome, dizendo: Sou eu; e enganarão a muitos.

7 Quando, porém, ouvirdes falar de guerras e rumores de guerras, não vos assusteis; porque é necessário que assim aconteça, mas não é ainda o fim.

8 Pois se levantará nação contra nação, e reino contra reino. Haverá terremotos em vários lugares, e haverá fomes: estas coisas são o princípio de dores.

9 Estai vós de sobreaviso; pois vos hão de entregar aos tribunais, e sereis açoitados nas sinagogas, e haveis de comparecer diante dos reis e governadores por minha causa, para lhes servir de testemunho.

10 Mas é necessário que primeiro o Evangelho seja pregado a todas as nações.

11 Quando vos conduzirem para vos entregar, não vos preocupeis com o que haveis de dizer, mas falai o que vos for dado naquela hora; porque não sois vós os que falais, mas o Espírito Santo.

12 Um irmão entregará à morte a seu irmão, e um pai a seu filho; os filhos se levantarão contra seus pais e os farão morrer.

13 Sereis também odiados de todos por causa do meu nome; mas aquele que perseverar até o fim, esse será salvo.

14 Quando, porém, virdes a abominação da desolação estar onde não deve (quem lê, entenda), então os que estiverem na Judéia, fujam para os montes;

15 o que se achar no eirado, não desça nem entre para tirar as coisas de sua casa,

16 e o que estiver no campo, não volte para tomar a sua capa.

17 Mas ai das que estiverem grávidas e das que amamentarem naqueles dias!

18 Rogai que não suceda isto no inverno;

19 porque aqueles dias serão de tribulação, tal qual nunca houve desde o princípio da criação por Deus feita até agora, nem haverá jamais.

20 Se o Senhor não abreviasse aqueles dias, ninguém seria salvo; mas por causa dos eleitos, que ele escolheu, os abreviou.

21 Então se alguém vos disser: Eis aqui o Cristo! ou: Ei-lo acolá! não acrediteis;

22 levantar-se-ão falsos Cristos e falsos profetas, e farão milagres e prodígios, para enganar os eleitos, se possível fora.

23 Estai vós de sobreaviso; de antemão vos tenho dito todas as coisas.

24 Mas naqueles dias, depois daquela tribulação, o sol escurecerá, a lua não dará a sua claridade,

25 as estrelas cairão do céu e as potestades celestes serão abaladas.

26 Então será visto o Filho do homem, vindo nas nuvens com grande poder e glória.

27 Ele enviará os anjos e ajuntará os seus eleitos dos quatro ventos, da extremidade da terra à extremidade do céu.

28 Aprendei a parábola tirada da figueira: quando os seus ramos já estiverem tenros, e brotarem folhas, sabeis que está próximo o verão;

29 assim também vós, quando virdes acontecer estas coisas, sabei que ele está próximo, às portas.

30 Em verdade vos digo que não passará esta geração, sem que todas estas coisas se cumpram.

31 Passará o céu e a terra, mas não passarão as minhas palavras.

32 Mas daquele dia ou daquela hora ninguém sabe, nem os anjos no céu, nem o Filho, senão só o Pai.

33 Estai de sobreaviso, vigiai; porque não sabeis quando será o tempo.

34 É como se um homem em viagem num país estranho, tendo deixado a sua casa e tendo dado autoridade aos seus servos, a cada um o seu trabalho, tivesse mandado também ao porteiro que vigiasse.

35 Vigiai, pois; porque não sabeis quando virá o dono da casa, se de tarde, se à meia-noite, se ao cantar do galo, se pela manhã;

36 para que, vindo de repente, não vos ache dormindo.

37 O que digo a vós, digo a todos: Vigiai.