1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

1 De novo começou Jesus a ensinar à beira do mar. Reuniu-se a ele uma grande multidão, de maneira que entrou numa barca e sentou-se dentro dela no mar; e todo o povo achava-se na praia.2 Ele lhes ensinava muitas coisas por parábolas, dizendo no correr do seu ensino:3 Ouvi. O semeador saiu a semear;4 quando semeava, uma parte da semente caiu à beira do caminho, e vieram as aves e comeram-na.5 Outra parte caiu nos lugares pedregosos, onde não havia muita terra; logo nasceu, porque a terra não era profunda,6 e tendo saído o sol, queimou-se; e porque não tinha raiz, secou-se.7 Outra caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram, e sufocaram-na, e não deu fruto algum.8 Mas outras caíram na boa terra e, brotando e crescendo, davam fruto, um grão produzia trinta, outro sessenta e outro cem.9 Disse: Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.10 Quando se achou só, os que estavam ao redor dele com os doze, pediam a explicação das parábolas.11 Ele lhes disse: A vós vos é dado o mistério do reino de Deus; mas aos de fora tudo se lhes propõe em parábolas,12 para que vendo, vejam, e não percebam; e ouvindo, ouçam, e não entendam, para que não suceda que se convertam e sejam perdoados.13 Perguntou-lhes: Não percebeis esta parábola, e como entendereis todas as parábolas?14 O semeador semeia a palavra.15 Os que se acham pelo caminho, onde a palavra é semeada, são aqueles, de quem, depois de a terem ouvido, vindo logo Satanás, tira a palavra que neles tem sido semeada.16 Igualmente os semeados nos lugares pedregosos são aqueles que, ouvindo a palavra, imediatamente a recebem com alegria;17 eles não têm em si raiz, mas duram pouco tempo; depois, sobrevindo tribulação ou perseguição por causa da palavra, logo se escandalizam.18 Os outros, os semeados entre os espinhos, são os que ouvem a palavra,19 e os cuidados do mundo, a sedução das riquezas e a cobiça de outras coisas, entrando, abafam a palavra, e ela fica infrutífera.20 Os semeados na boa terra são os que ouvem a palavra e a recebem, e produzem fruto, a trinta, a sessenta e a cem por um.21 Continuou: Porventura vem a candeia para se pôr debaixo do módio ou debaixo da cama? não é antes para se colocar no velador?22 Pois nada está oculto, senão para ser manifesto; e nada foi escondido, senão para ser divulgado.23 Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.24 Também lhes disse: Atendei ao que ouvis. A medida de que usais, dessa usarão convosco; e ainda se vos acrescentará.25 Pois ao que tem, ser-lhe-á dado; e ao que não tem, até aquilo que tem, ser-lhe-á tirado.26 Disse mais: O reino de Deus é como se um homem lançasse a semente na terra27 e, dormindo ou acordado de noite e de dia, a semente germinasse e crescesse, sem ele saber como.28 A terra por si mesma produz fruto: primeiro a erva, depois a espiga, e por último o grão grado na espiga.29 Depois de o fruto amadurecer, logo lhe mete a foice, porque é chegada a ceifa.30 Ainda disse: A que assemelharemos o reino de Deus, ou com que parábola o representaremos?31 É como um grão de mostarda, que, quando semeado na terra, embora seja menor que todas as sementes que há na terra,32 contudo depois de semeado, cresce e se torna a maior de todas as hortaliças, e deita grandes ramos, de tal modo que as aves do céu podem pousar à sua sombra.33 Com muitas parábolas semelhantes dirigia-lhes a palavra, conforme podiam compreendê-la;34 não lhes falava sem parábolas, mas em particular explicava tudo a seus discípulos.35 Naquele dia, à tarde, lhes disse: Passemos para o outro lado.36 Eles, deixando a multidão, o levaram, assim como estava, na barca; e estavam com ele outras barcas.37 Levantou-se um grande tufão de vento, e as ondas batiam na barca, de modo que ela já se enchia.38 Jesus estava dormindo na popa sobre o travesseiro; eles o acordaram e lhe perguntaram: Mestre, não se te dá que pereçamos?39 Ele, tendo acordado, repreendeu o vento e disse ao mar: Cala-te, emudece. Cessou o vento, e houve grande bonança.40 Então lhes perguntou: Por que sois assim tímidos? como é que não tendes fé?41 Eles, cheios de medo, diziam uns aos outros: Quem, porventura, é este, que até o vento e o mar lhe obedecem?