1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.20 Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.33 I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.36 A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

1 Então vieram de Jerusalém a Jesus alguns fariseus e escribas e perguntaram-lhe:2 Por que transgridem os teus discípulos a tradição dos anciãos? pois não lavam as mãos quando comem pão.3 Respondeu-lhes: E vós, por que transgredis o mandamento de Deus por causa da vossa tradição?4 Pois Deus disse: Honra a teu pai e a tua mãe, e também: Quem maldisser a seu pai ou a sua mãe, seja morto; mas vós ensinais:5 Se alguém disser a seu pai ou a sua mãe: Aquilo que eu te poderia dar, já ofereci a Deus;6 o tal não precisará mais honrar a seu pai nem a sua mãe. Assim invalidais a palavra de Deus por causa da vossa tradição.7 Hipócritas, bem profetizou de vós Isaías:8 Este povo honra-me com os lábios, Mas o seu coração está longe de mim;9 Adoram-me, porém, em vão, Ensinando doutrinas que são preceitos de homens.10 Chamando a si a multidão, disse-lhe: Ouvi e entendei:11 Não é o que entra pela boca o que contamina o homem, mas o que sai da boca, é isso o que o contamina.12 Então os discípulos, aproximando-se de Jesus, perguntaram-lhe: Sabes que os fariseus, ouvindo o que disseste, ficaram escandalizados?13 Mas ele respondeu: Toda a planta que meu Pai celestial não plantou, será arrancada pela raiz.14 Deixai-os; são cegos, guias de cegos. Se um cego guiar outro cego, cairão ambos no barranco.15 Disse-lhe Pedro: Explica-nos a parábola.16 Respondeu Jesus: Também vós não entendeis ainda?17 Não sabeis que tudo o que entra pela boca, desce ao ventre e é lançado em lugar escuso?18 Mas tudo o que sai da boca, vem do coração, e isto contamina o homem.19 Pois do coração procedem maus pensamentos, homicídios, adultérios, fornicações, furtos, falsos testemunhos, blasfêmias.20 Estas coisas são as que contaminam o homem; porém o comer sem lavar as mãos não o contamina.21 Tendo saído Jesus dali, retirou-se para os lados de Tiro e de Sidom.22 Uma mulher cananéia, que tinha vindo daquelas regiões, clamava: Senhor, filho de Davi, tem compaixão de mim! minha filha está horrivelmente endemoninhada.23 Todavia ele não lhe respondeu palavra. Chegando seus discípulos, rogaram-lhe: Despede-a, porque vem clamando atrás de nós.24 Mas Jesus respondeu: Não fui enviado senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.25 Contudo ela, aproximando-se, o adorou, dizendo: Senhor, socorre-me!26 Ele respondeu: Não é bom tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cachorrinhos.27 Ela, porém, replicou: Assim é, Senhor; mas até os cachorrinhos comem das migalhas que caem da mesa de seus donos.28 Então lhe disse Jesus: Ó mulher, grande é a tua fé! faça-se contigo como queres. E desde aquela hora sua filha ficou sã.29 Partiu Jesus daquele lugar e voltou ao mar da Galiléia; e tendo subido ao monte, ali se assentou.30 Veio a ele uma grande multidão, trazendo consigo coxos, aleijados, cegos, mudos, e outros muitos, e puseram-lhos aos pés; ele os curou,31 de modo que a multidão se maravilhou, ao ver mudos falar, aleijados ficar sãos, coxos andar, cegos ver; e glorificaram ao Deus de Israel.32 Chamando Jesus a seus discípulos, disse: Tenho compaixão deste povo, porque há três dias que estão sempre comigo e nada têm que comer. Não quero despedi-los em jejum, para que não desfaleçam no caminho.33 Disseram-lhe os discípulos: Onde encontraremos neste deserto tantos pães para fartar tão grande multidão?34 Perguntou-lhes Jesus: Quantos pães tendes? Responderam: Sete, e alguns peixinhos.35 Tendo mandado ao povo que se assentasse no chão,36 tomou os sete pães e os peixes e, dando graças, partiu-os e entregou aos discípulos, e os discípulos entregaram-nos ao povo.37 Todos comeram e se fartaram; e do que sobejou levantaram sete alcofas cheias de pedaços.38 Ora os que comeram, foram quatro mil homens, além de mulheres e crianças.39 Despedido o povo, Jesus entrou na barca e foi para os confins de Magadã.