1 V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.2 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.3 Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.4 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.5 A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.6 Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,7 Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.8 A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.9 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.10 A poslav kata, sťal Jana v žaláři.11 I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.12 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.13 A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.14 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.15 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.16 Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.17 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.18 Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.21 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.22 A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.23 A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.24 Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.25 Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.26 A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.27 Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.28 I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.29 A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.30 Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.31 A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?32 A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.33 Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.34 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.35 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.36 A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.

1 Naquele tempo o tetrarca Herodes soube da fama de Jesus,2 e disse aos seus familiares: Este é João Batista; ele ressuscitou dos mortos, e por isso nele operam virtudes sobrenaturais.3 Pois Herodes havia mandado prender a João, atá-lo e pô-lo no cárcere, por causa de Herodias, mulher de seu irmão Filipe;4 porque João lhe havia dito: Não te é lícito tê-la por esposa.5 Herodes, embora quisesse matá-lo, temia ao povo, porque este o tinha como profeta.6 Chegado, porém, o dia natalício de Herodes, a filha de Herodias dançou diante de todos e agradou a Herodes,7 pelo que este prometeu sob juramento dar-lhe o que ela pedisse.8 Ela, instigada por sua mãe, disse: Dá-me num prato a cabeça de João Batista.9 O rei, embora entristecido, contudo por causa dos seus juramentos e também dos convivas mandou dar-lha,10 e ordenou que degolassem a João no cárcere.11 Foi trazida a sua cabeça num prato, e dada à moça; e ela a levou à sua mãe.12 Vieram os discípulos de João, levaram o corpo e sepultaram-no; e foram dar a notícia a Jesus.13 Jesus, ouvindo isto, retirou-se dali numa barca para um lugar deserto, à parte; quando as multidões o souberam, seguiram-no das cidades por terra.14 Ele, ao desembarcar, viu uma grande multidão, compadeceu-se dela e curou os seus enfermos.15 À tarde aproximaram-se dele os discípulos, dizendo: Este lugar é deserto e a hora é já passada; despede, pois, as multidões, para que, indo às aldeias, comprem alguma coisa para comer.16 Mas Jesus lhes disse: Não precisam ir; dai-lhes vós de comer.17 Replicaram-lhe: Não temos aqui senão cinco pães e dois peixes.18 Disse-lhes ele: Trazei-mos cá.19 Tendo mandado à multidão que se assentasse sobre a relva, tomou os cinco pães e os dois peixes e, erguendo os olhos ao céu, deu graças e, partindo os pães, entregou-os aos discípulos, e os discípulos entregaram-nos à multidão.20 Todos comeram e se fartaram; e do que sobejou levantaram doze cestos cheios de pedaços.21 Ora os que comeram, foram cerca de cinco mil homens, além de mulheres e crianças.22 Em seguida obrigou os discípulos a embarcar e passar primeiro do que ele para o outro lado, enquanto ele despedia o povo.23 Depois de despedi-lo, subiu só ao monte para orar. À tardinha achava-se ali só.24 Entretanto a barca já estava a muitos estádios da terra, açoitada pelas ondas; porque o vento era contrário.25 À quarta vigília da noite foi Jesus ter com eles, andando sobre o mar.26 Os discípulos, vendo-o andar sobre o mar, perturbaram-se e exclamaram: É um fantasma! e de medo gritaram.27 Mas Jesus imediatamente lhes falou: Tende ânimo, sou eu; não temais.28 Disse Pedro: Se és tu, Senhor, ordena que eu vá por cima das águas até onde estás.29 Ele disse: Vem. E Pedro, saindo da barca, andou sobre as águas e foi para Jesus.30 Quando, porém, sentiu o vento, teve medo e, começando a submergir-se, gritou: Salva-me, Senhor!31 No mesmo instante Jesus, estendendo a mão, segurou-o e disse-lhe: Por que duvidaste, homem de pouca fé?32 Entrando ambos na barca, cessou o vento.33 Os que estavam na barca, adoraram-no, dizendo: Verdadeiramente és Filho de Deus.34 Tendo passado para o outro lado, desembarcaram em Genesaré.35 Os homens daquele lugar, conhecendo-o, enviaram mensageiros a toda a circunvizinhança, e trouxeram-lhe todos os que se achavam doentes;36 e lhe rogavam que os deixasse tocar somente na fímbria da sua capa. Os que nela tocaram, ficaram sãos.