1 Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého.2 Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi, Bálům obětovali, a rytinám kadili,3 Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval.4 Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a činil jsem jim tak jako ti, kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka, podávaje potravy jemu.5 Nenavrátíť se do země Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtěli obrátiti.6 Nadto bude trvati meč v městech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíře je pro rady jejich.7 Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne, a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje.8 Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se.9 Nevykonámť prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý, aniž přitáhnu na město.10 I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře.11 S strachem poběhnou jako ptactvo z Egypta, a jako holubice z země Assyrské, i osadím je v domích jejich, dí Hospodin.12 Obklíčili mne Efraimští lží, a dům Izraelský lstí, když ještě Juda panoval s Bohem silným, a s svatými věrný byl.

1 Quando Israel era menino, eu o amei, e do Egito chamei a meu filho.2 Como eles o chamavam, assim se retiravam da sua presença; ofereciam sacrifícios aos baalins, e queimavam incenso às imagens esculpidas.3 Todavia eu ensinava a Efraim a andar; levava-os nos meus braços; porém não conheceram que eu os curava.4 Eu os atraía com cordas de homem, com laços de amor; eu era para com eles como quem tira o jugo de cima dos seus queixos, e lhes punha diante o mantimento.5 Ele não voltará para a terra do Egito; mas Assur será o seu rei, porque recusaram converter-se.6 A espada cairá sobre as suas cidades, e consumirá os seus ferrolhos, e os devorará, por causa dos seus conselhos.7 O meu povo inclina-se a apostatar de mim; ainda que o chamem ao que está no alto, ninguém o poderá exaltar.8 Como poderei deixar-te, Efraim? como poderei livrar-te, Israel? como te farei como Admá? como te porei como Zeboim? o meu coração está comovido dentro de mim, as minhas compaixões juntamente se acendem.9 Não executarei o furor da minha ira, não me tornarei para destruir a Efraim: pois eu sou Deus, e não homem; o Santo no meio de ti. Não entrarei na cidade.10 Andarão após Jeová, que rugirá como um leão; pois ele rugirá, e os filhos virão apressadamente do ocidente.11 Virão apressadamente do Egito como uma ave, e da terra da Assíria como uma pomba; e os farei habitar em suas casas, diz Jeová.12 Efraim me cerca com falsidade, e a casa de Israel com engano; mas Judá ainda domina com Deus, e é fiel com o Santo.