1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

1 sou o narciso de Saron, o lírio dos vales.2 - Como o lírio entre os espinhos, assim é minha amiga entre as jovens.3 - Como a macieira entre as árvores da floresta, assim é o meu amado entre os jovens; gosto de sentar-me à sua sombra, e seu fruto é doce à minha boca.4 Ele introduziu-me num celeiro, e o estandarte, que levanta sobre mim, é o amor.5 Restaurou-me com tortas de uvas, fortaleceu-me com maçãs, porque estou enferma de amor.6 Sua mão esquerda está sob minha cabeça, e sua direita abraça-me.7 - Conjuro-vos, ó filhas de Jerusalém, pelas gazelas e corças dos campos, que não desperteis nem perturbeis o amor, antes que ele o queira.8 - Oh, esta é a voz do meu amado! Ei-lo que aí vem, saltando sobre os montes, pulando sobre as colinas.9 Meu amado é como a gazela e como um cervozinho. Ei-lo atrás de nossa parede. Olho pela janela, espreito pelas grades.10 Meu bem-amado disse-me: Levanta-te, minha amiga, vem, formosa minha.11 Eis que o inverno passou, cessaram e desapareceram as chuvas.12 Apareceram as flores na nossa terra, voltou o tempo das canções. Em nossas terras já se ouve a voz da rola.13 A figueira já começa a dar os seus figos, e a vinha em flor exala o seu perfume; levanta-te, minha amada, formosa minha, e vem.14 Minha pomba, oculta nas fendas do rochedo, e nos abrigos das rochas escarpadas, mostra-me o teu rosto, faze-me ouvir a tua voz. Tua voz é tão doce, e delicado teu rosto!15 - Apanhai-nos as raposas, essas pequenas raposas que devastam nossas vinhas, pois nossas vinhas estão em flor.16 - Meu bem-amado é para mim e eu para ele; ele apascenta entre os lírios.17 Antes que sopre a brisa do dia, e se estendam as sombras, volta, ó meu amado, como a gazela, ou o cervozinho sobre os montes escarpados.