1 V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?5 I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.7 A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.11 I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.20 A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.21 I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.24 A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.26 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.27 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?28 Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.29 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.30 I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.31 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.32 Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.33 Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.35 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.36 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?37 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.

1 Naqueles dias, como fosse novamente numerosa a multidão, enão tivessem o que comer, Jesus convocou os discípulos e lhes disse:2 Tenho compaixão deste povo. Já há três dias perseveram comigo e não têm o que comer.3 Se os despedir em jejum para suas casas, desfalecerão no caminho; e alguns deles vieram de longe!4 Seus discípulos responderam-lhe: Como poderá alguém fartá-los de pão aqui no deserto?5 Mas ele perguntou-lhes: Quantos pães tendes? Sete, responderam.6 Mandou então que o povo se assentasse no chão. Tomando os sete pães, deu graças, partiu-os e entregou-os a seus discípulos, para que os distribuíssem e eles os distribuíram ao povo.7 Tinham também alguns peixinhos. Ele os abençoou e mandou também distribuí-los.8 Comeram e ficaram fartos, e dos pedaços que sobraram levantaram sete cestos.9 Ora, os que comeram eram cerca de quatro mil pessoas. Em seguida, Jesus os despediu.10 E embarcando depois com seus discípulos, foi para o território de Dalmanuta.11 Vieram os fariseus e puseram-se a disputar com ele e pediram-lhe um sinal do céu, para pô-lo à prova.12 Jesus, porém, suspirando no seu coração, disse: Por que pede esta geração um sinal? Em verdade vos digo: jamais lhe será dado um sinal.13 Deixou-os e seguiu de barca para a outra margem.14 Aconteceu que eles haviam esquecido de levar pães consigo. Na barca havia um único pão.15 Jesus advertiu-os: Abri os olhos e acautelai-vos do fermento dos fariseus e do fermento de Herodes!16 E eles comentavam entre si que era por não terem pão.17 Jesus percebeu-o e disse-lhes: Por que discutis por não terdes pão? Ainda não tendes refletido nem compreendido? Tendes, pois, o coração insensível?18 Tendo olhos, não vedes? E tendo ouvidos, não ouvis? Não vos lembrais mais?19 Ao partir eu os cinco pães entre os cinco mil, quantos cestos recolhestes cheios de pedaços? Responderam-lhe: Doze.20 E quando eu parti os sete pães entre os quatro mil homens, quantos cestos de pedaços levantastes? Sete, responderam-lhe.21 Jesus disse-lhes: Como é que ainda não entendeis?...22 Chegando eles a Betsaida, trouxeram-lhe um cego e suplicaram-lhe que o tocasse.23 Jesus tomou o cego pela mão e levou-o para fora da aldeia. Pôs-lhe saliva nos olhos e, impondo-lhe as mãos, perguntou-lhe: Vês alguma coisa?24 O cego levantou os olhos e respondeu: Vejo os homens como árvores que andam.25 Em seguida, Jesus lhe impôs as mãos nos olhos e ele começou a ver e ficou curado, de modo que via distintamente de longe.26 E mandou-o para casa, dizendo-lhe: Não entres nem mesmo na aldeia.27 Jesus saiu com os seus discípulos para as aldeias de Cesaréia de Filipe, e pelo caminho perguntou-lhes: Quem dizem os homens que eu sou?28 Responderam-lhe os discípulos: João Batista; outros, Elias; outros, um dos profetas.29 Então perguntou-lhes Jesus: E vós, quem dizeis que eu sou? Respondeu Pedro: Tu és o Cristo.30 E ordenou-lhes severamente que a ninguém dissessem nada a respeito dele.31 E começou a ensinar-lhes que era necessário que o Filho do homem padecesse muito, fosse rejeitado pelos anciãos, pelos sumos sacerdotes e pelos escribas, e fosse morto, mas ressuscitasse depois de três dias.32 E falava-lhes abertamente dessas coisas. Pedro, tomando-o à parte, começou a repreendê-lo.33 Mas, voltando-se ele, olhou para os seus discípulos e repreendeu a Pedro: Afasta-te de mim, Satanás, porque teus sentimentos não são os de Deus, mas os dos homens.34 Em seguida, convocando a multidão juntamente com os seus discípulos, disse-lhes: Se alguém me quer seguir, renuncie-se a si mesmo, tome a sua cruz e siga-me.35 Porque o que quiser salvar a sua vida, perdê-la-á; mas o que perder a sua vida por amor de mim e do Evangelho, salvá-la-á.36 Pois que aproveitará ao homem ganhar o mundo inteiro, se vier a perder a sua vida?37 Ou que dará o homem em troca da sua vida?38 Porque, se nesta geração adúltera e pecadora alguém se envergonhar de mim e das minhas palavras, também o Filho do homem se envergonhará dele, quando vier na glória de seu Pai com os seus santos anjos.