1 O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.
2 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.
3 Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.
4 Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.
5 Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
6 Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.
7 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.
9 Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
10 Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.
11 Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.
12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.
13 A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.
14 Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.
15 Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.
16 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?
17 Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.
18 Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.
19 Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.
20 Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.
21 Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.
22 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.
23 Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.
24 Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.
25 O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.
26 Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.
27 Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.
28 Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.
29 Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.
30 A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,
31 A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.
32 A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.
33 Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.
34 Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.
35 Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.
36 Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.
37 Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.
38 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.
39 Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.
40 Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.
1 And concerning the things of which ye wrote to me: good [it is] for a man not to touch a woman,
2 and because of the whoredom let each man have his own wife, and let each woman have her proper husband;
3 to the wife let the husband the due benevolence render, and in like manner also the wife to the husband;
4 the wife over her own body hath not authority, but the husband; and, in like manner also, the husband over his own body hath not authority, but the wife.
5 Defraud not one another, except by consent for a time, that ye may be free for fasting and prayer, and again may come together, that the Adversary may not tempt you because of your incontinence;
6 and this I say by way of concurrence -- not of command,
7 for I wish all men to be even as I myself [am]; but each his own gift hath of God, one indeed thus, and one thus.
8 And I say to the unmarried and to the widows: it is good for them if they may remain even as I [am];
9 and if they have not continence -- let them marry, for it is better to marry than to burn;
10 and to the married I announce -- not I, but the Lord -- let not a wife separate from a husband:
11 but and if she may separate, let her remain unmarried, or to the husband let her be reconciled, and let not a husband send away a wife.
12 And to the rest I speak -- not the Lord -- if any brother hath a wife unbelieving, and she is pleased to dwell with him, let him not send her away;
13 and a woman who hath a husband unbelieving, and he is pleased to dwell with her, let her not send him away;
14 for the unbelieving husband hath been sanctified in the wife, and the unbelieving wife hath been sanctified in the husband; otherwise your children are unclean, but now they are holy.
15 And, if the unbelieving doth separate himself -- let him separate himself: the brother or the sister is not under servitude in such [cases], and in peace hath God called us;
16 for what, hast thou known, O wife, whether the husband thou shalt save? or what, hast thou known, O husband, whether the wife thou shalt save?
17 if not, as God did distribute to each, as the Lord hath called each -- so let him walk; and thus in all the assemblies do I direct:
18 being circumcised -- was any one called? let him not become uncircumcised; in uncircumcision was any one called? let him not be circumcised;
19 the circumcision is nothing, and the uncircumcision is nothing -- but a keeping of the commands of God.
20 Each in the calling in which he was called -- in this let him remain;
21 a servant -- wast thou called? be not anxious; but if also thou art able to become free -- use [it] rather;
22 for he who [is] in the Lord -- having been called a servant -- is the Lord`s freedman: in like manner also he the freeman, having been called, is servant of Christ:
23 with a price ye were bought, become not servants of men;
24 each, in that in which he was called, brethren, in this let him remain with God.
25 And concerning the virgins, a command of the Lord I have not; and I give judgment as having obtained kindness from the Lord to be faithful:
26 I suppose, therefore, this to be good because of the present necessity, that [it is] good for a man that the matter be thus: --
27 Hast thou been bound to a wife? seek not to be loosed; hast thou been loosed from a wife? seek not a wife.
28 But and if thou mayest marry, thou didst not sin; and if the virgin may marry, she did not sin; and such shall have tribulation in the flesh: and I spare you.
29 And this I say, brethren, the time henceforth is having been shortened -- that both those having wives may be as not having;
30 and those weeping, as not weeping; and those rejoicing, as not rejoicing; and those buying, as not possessing;
31 and those using this world, as not using [it] up; for passing away is the fashion of this world.
32 And I wish you to be without anxiety; the unmarried is anxious for the things of the Lord, how he shall please the Lord;
33 and the married is anxious for the things of the world, how he shall please the wife.
34 The wife and the virgin have been distinguished: the unmarried is anxious for the things of the Lord, that she may be holy both in body and in spirit, and the married is anxious for the things of the world, how she shall please the husband.
35 And this for your own profit I say: not that I may cast a noose upon you, but for the seemliness and devotedness to the Lord, undistractedly,
36 and if any one doth think [it] to be unseemly to his virgin, if she may be beyond the bloom of age, and it ought so to be, what he willeth let him do; he doth not sin -- let him marry.
37 And he who hath stood stedfast in the heart -- not having necessity -- and hath authority over his own will, and this he hath determined in his heart -- to keep his own virgin -- doth well;
38 so that both he who is giving in marriage doth well, and he who is not giving in marriage doth better.
39 A wife hath been bound by law as long time as her husband may live, and if her husband may sleep, she is free to be married to whom she will -- only in the Lord;
40 and she is happier if she may so remain -- according to my judgment; and I think I also have the Spirit of God.