1 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.

2 A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.

4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

7 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

8 Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.

9 Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.

10 Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

11 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.

12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

13 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

1 If with the tongues of men and of messengers I speak, and have not love, I have become brass sounding, or a cymbal tinkling;

2 and if I have prophecy, and know all the secrets, and all the knowledge, and if I have all the faith, so as to remove mountains, and have not love, I am nothing;

3 and if I give away to feed others all my goods, and if I give up my body that I may be burned, and have not love, I am profited nothing.

4 The love is long-suffering, it is kind, the love doth not envy, the love doth not vaunt itself, is not puffed up,

5 doth not act unseemly, doth not seek its own things, is not provoked, doth not impute evil,

6 rejoiceth not over the unrighteousness, and rejoiceth with the truth;

7 all things it beareth, all it believeth, all it hopeth, all it endureth.

8 The love doth never fail; and whether [there be] prophecies, they shall become useless; whether tongues, they shall cease; whether knowledge, it shall become useless;

9 for in part we know, and in part we prophecy;

10 and when that which is perfect may come, then that which [is] in part shall become useless.

11 When I was a babe, as a babe I was speaking, as a babe I was thinking, as a babe I was reasoning, and when I have become a man, I have made useless the things of the babe;

12 for we see now through a mirror obscurely, and then face to face; now I know in part, and then I shall fully know, as also I was known;

13 and now there doth remain faith, hope, love -- these three; and the greatest of these [is] love.