1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
7 A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
11 Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
13 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
15 Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
17 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
1 Do we begin again to recommend ourselves, except we need, as some, letters of recommendation unto you, or from you?
2 our letter ye are, having been written in our hearts, known and read by all men,
3 manifested that ye are a letter of Christ ministered by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God, not in the tablets of stone, but in fleshy tablets of the heart,
4 and such trust we have through the Christ toward God,
5 not that we are sufficient of ourselves to think anything, as of ourselves, but our sufficiency [is] of God,
6 who also made us sufficient [to be] ministrants of a new covenant, not of letter, but of spirit; for the letter doth kill, and the spirit doth make alive.
7 and if the ministration of the death, in letters, engraved in stones, came in glory, so that the sons of Israel were not able to look stedfastly to the face of Moses, because of the glory of his face -- which was being made useless,
8 how shall the ministration of the Spirit not be more in glory?
9 for if the ministration of the condemnation [is] glory, much more doth the ministration of the righteousness abound in glory;
10 for also even that which hath been glorious, hath not been glorious -- in this respect, because of the superior glory;
11 for if that which is being made useless [is] through glory, much more that which is remaining [is] in glory.
12 Having, then, such hope, we use much freedom of speech,
13 and [are] not as Moses, who was putting a vail upon his own face, for the sons of Israel not stedfastly to look to the end of that which is being made useless,
14 but their minds were hardened, for unto this day the same vail at the reading of the Old Covenant doth remain unwithdrawn -- which in Christ is being made useless --
15 but till to-day, when Moses is read, a vail upon their heart doth lie,
16 and whenever they may turn unto the Lord, the vail is taken away.
17 And the Lord is the Spirit; and where the Spirit of the Lord [is], there [is] liberty;
18 and we all, with unvailed face, the glory of the Lord beholding in a mirror, to the same image are being transformed, from glory to glory, even as by the Spirit of the Lord.