1 Nebo o pomoci, kteráž se sbírá na svaté, jest zbytečné psáti vám.

2 Vím zajisté o vaší hotovosti, pro kteroužto chlubím se vámi u Macedonských, kterak by Achaia hotova byla k tomu od předešlého léta. A ta z vás pošlá horlivost mnohými k témuž pohnula.

3 I poslal jsem k vám tyto bratří, aby chlouba naše vámi nebyla marná v té stránce, ale abyste, (jakž jsem řekl,) byli hotovi,

4 Abychom snad, přišli-li by se mnou Macedonští, a nalezli vás nehotové, nemusili se styděti, (ať nedím vy) za takovou chloubu.

5 Protož vidělo mi se za potřebné těchto bratří napomenouti, aby předešli mne k vám, a připravili prve opověděnou sbírku vaši, aby byla hotová jako dobrovolná sbírka, a ne jako bezděčná.

6 Ale totoť pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.

7 Jeden každý jakž uložil v srdci svém, tak učiň, ne s neochotnou myslí anebo z mušení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh.

8 Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všelikou dostatečnost majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému,

9 Jakož psáno jest: Rozsypal a dal chudým, spravedlnost jeho zůstává na věky.

10 Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení, a rozmnožiž símě vaše, a přispořiž úrody spravedlnosti vaší,

11 Abyste všelijak zbohaceni byli ke všeliké sprostnosti, kterážto působí skrze nás, aby díky činěny byly Bohu.

12 Nebo služba oběti této netoliko doplňuje nedostatky svatých, ale také rozhojňuje se v mnohé díků činění Bohu, příčinou schválení služby této,

13 Když chválí Boha z jednomyslné poddanosti vaší k evangelium Kristovu, a z upřímé pomoci jim i všechněm učiněné,

14 A modlí se za vás ti, kteříž vás převelice milují pro vyvýšenou milost Boží v vás.

15 Díka pak budiž Bohu z nevymluvného daru jeho.

1 For, indeed, concerning the ministration that [is] for the saints, it is superfluous for me to write to you,

2 for I have known your readiness of mind, which in your behalf I boast of to Macedonians, that Achaia hath been prepared a year ago, and the zeal of you did stir up the more part,

3 and I sent the brethren, that our boasting on your behalf may not be made vain in this respect; that, according as I said, ye may be ready,

4 lest if Macedonians may come with me, and find you unprepared, we -- we may be put to shame (that we say not -- ye) in this same confidence of boasting.

5 Necessary, therefore, I thought [it] to exhort the brethren, that they may go before to you, and may make up before your formerly announced blessing, that this be ready, as a blessing, and not as covetousness.

6 And this: He who is sowing sparingly, sparingly also shall reap; and he who is sowing in blessings, in blessings also shall reap;

7 each one, according as he doth purpose in heart, not out of sorrow or out of necessity, for a cheerful giver doth God love,

8 and God [is] able all grace to cause to abound to you, that in every thing always all sufficiency having, ye may abound to every good work,

9 (according as it hath been written, `He dispersed abroad, he gave to the poor, his righteousness doth remain to the age,`)

10 and may He who is supplying seed to the sower, and bread for food, supply and multiply your seed sown, and increase the fruits of your righteousness,

11 in every thing being enriched to all liberality, which doth work through us thanksgiving to God,

12 because the ministration of this service not only is supplying the wants of the saints, but is also abounding through many thanksgivings to God,

13 through the proof of this ministration glorifying God for the subjection of your confession to the good news of the Christ, and [for] the liberality of the fellowship to them and to all,

14 and by their supplication in your behalf, longing after you because of the exceeding grace of God upon you;

15 thanks also to God for His unspeakable gift!