1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
1 Dead flies cause a perfumer`s perfume To send forth a stink; The precious by reason of wisdom -- By reason of honour -- a little folly!
2 The heart of the wise [is] at his right hand, And the heart of a fool at his left.
3 And also, when he that is a fool Is walking in the way, his heart is lacking, And he hath said to every one, `He [is] a fool.`
4 If the spirit of the ruler go up against thee, Thy place leave not, For yielding quieteth great sinners.
5 There is an evil I have seen under the sun, As an error that goeth out from the ruler,
6 He hath set the fool in many high places, And the rich in a low place do sit.
7 I have seen servants on horses, And princes walking as servants on the earth.
8 Whoso is digging a pit falleth into it, And whoso is breaking a hedge, a serpent biteth him.
9 Whoso is removing stones is grieved by them, Whoso is cleaving trees endangered by them.
10 If the iron hath been blunt, And he the face hath not sharpened, Then doth he increase strength, And wisdom [is] advantageous to make right.
11 If the serpent biteth without enchantment, Then there is no advantage to a master of the tongue.
12 Words of the mouth of the wise [are] gracious, And the lips of a fool swallow him up.
13 The beginning of the words of his mouth [is] folly, And the latter end of his mouth [Is] mischievous madness.
14 And the fool multiplieth words: `Man knoweth not that which is, And that which is after him, who doth declare to him?`
15 The labour of the foolish wearieth him, In that he hath not known to go unto the city.
16 Wo to thee, O land, when thy king [is] a youth, And thy princes do eat in the morning.
17 Happy art thou, O land, When thy king [is] a son of freemen, And thy princes do eat in due season, For might, and not for drunkenness.
18 By slothfulness is the wall brought low, And by idleness of the hands doth the house drop.
19 For mirth they are making a feast, And wine maketh life joyful, And the silver answereth with all.
20 Even in thy mind a king revile not, And in the inner parts of thy bed-chamber Revile not the rich: For a fowl of the heavens causeth the voice to go, And a possessor of wings declareth the word.