1 Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil.

2 Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh.

3 A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.

4 A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh.

5 Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.

6 I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou.

7 A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho.

8 I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák.

9 Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač.

10 I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem.

11 Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.

12 I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.

13 A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.

14 Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé.

15 A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem.

16 A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.

17 I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest.

18 Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je.

19 A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě.

20 A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.

21 Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.

22 Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš.

23 Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu.

24 I řekl Abraham: A já přisáhnu.

25 (A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.

26 I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)

27 Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.

28 A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.

29 I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť?

30 Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.

31 Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.

32 A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské.

33 I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.

34 A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.

1 And Jehovah hath looked after Sarah as He hath said, and Jehovah doth to Sarah as He hath spoken;

2 and Sarah conceiveth, and beareth a son to Abraham, to his old age, at the appointed time that God hath spoken of with him;

3 and Abraham calleth the name of his son who is born to him, whom Sarah hath born to him -- Isaac;

4 and Abraham circumciseth Isaac his son, [being] a son of eight days, as God hath commanded him.

5 And Abraham [is] a son of a hundred years in Isaac his son being born to him,

6 and Sarah saith, `God hath made laughter for me; every one who is hearing laugheth for me.`

7 She saith also, `Who hath said to Abraham, Sarah hath suckled sons, that I have born a son for his old age?`

8 And the lad groweth, and is weaned, and Abraham maketh a great banquet in the day of Isaac`s being weaned;

9 and Sarah seeth the son of Hagar the Egyptian, whom she hath borne to Abraham, mocking,

10 and she saith to Abraham, `Cast out this handmaid and her son; for the son of this handmaid hath no possession with my son -- with Isaac.`

11 And the thing is very wrong in the eyes of Abraham, for his son`s sake;

12 and God saith unto Abraham, `Let it not be wrong in thine eyes because of the youth, and because of thy handmaid: all that Sarah saith unto thee -- hearken to her voice, for in Isaac is a seed called to thee.

13 As to the son of the handmaid also, for a nation I set him, because he [is] thy seed.`

14 And Abraham riseth early in the morning, and taketh bread, and a bottle of water, and giveth unto Hagar (placing [it] on her shoulder), also the lad, and sendeth her out; and she goeth on, and goeth astray in the wilderness of Beer-Sheba;

15 and the water is consumed from the bottle, and she placeth the lad under one of the shrubs.

16 And she goeth and sitteth by herself over-against, afar off, about a bow-shot, for she said, `Let me not look on the death of the lad;` and she sitteth over-against, and lifteth up her voice, and weepeth.

17 And God heareth the voice of the youth; and the messenger of God calleth unto Hagar from the heavens, and saith to her, `What to thee, Hagar? fear not; for God hath hearkened unto the voice of the youth where he [is];

18 rise, lift up the youth, and lay hold on him with thy hand, for for a great nation I set him.`

19 And God openeth her eyes, and she seeth a well of water, and she goeth and filleth the bottle [with] water, and causeth the youth to drink;

20 and God is with the youth, and he groweth, and dwelleth in the wilderness, and is an archer;

21 and he dwelleth in the wilderness of Paran, and his mother taketh for him a wife from the land of Egypt.

22 And it cometh to pass at that time that Abimelech speaketh -- Phichol also, head of his host -- unto Abraham, saying, `God [is] with thee in all that thou art doing;

23 and now, swear to me by God here: thou dost not lie to me, or to my continuator, or to my successor; according to the kindness which I have done with thee thou dost with me, and with the land in which thou hast sojourned.`

24 And Abraham saith, `I -- I do swear.`

25 And Abraham reasoned with Abimelech concerning the matter of a well of water which Abimelech`s servants have taken violently away,

26 and Abimelech saith, `I have not known who hath done this thing, and even thou didst not declare to me, and I also, I have not heard save to-day.`

27 And Abraham taketh sheep and oxen, and giveth to Abimelech, and they make, both of them, a covenant;

28 and Abraham setteth seven Lambs of the flock by themselves.

29 And Abimelech saith unto Abraham, `What [are] they -- these seven lambs which thou hast set by themselves?`

30 And he saith, `For -- the seven lambs thou dost accept from my hand, so that it becometh a witness for me that I have digged this well;`

31 therefore hath he called that place `Beer-Sheba,` for there have both of them sworn.

32 And they make a covenant in Beer-Sheba, and Abimelech riseth -- Phichol also, head of his host -- and they turn back unto the land of the Philistines;

33 and [Abraham] planteth a tamarask in Beer-Sheba, and preacheth there in the name of Jehovah, God age-during;

34 and Abraham sojourneth in the land of the Philistines many days.