1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
3 A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
7 Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
10 a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
12 A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
14 Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
17 A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
19 Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
21 Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22 Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
23 Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25 Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
1 Are ye ignorant, brethren -- for to those knowing law I speak -- that the law hath lordship over the man as long as he liveth?
2 for the married woman to the living husband hath been bound by law, and if the husband may die, she hath been free from the law of the husband;
3 so, then, the husband being alive, an adulteress she shall be called if she may become another man`s; and if the husband may die, she is free from the law, so as not to be an adulteress, having become another man`s.
4 So that, my brethren, ye also were made dead to the law through the body of the Christ, for your becoming another`s, who out of the dead was raised up, that we might bear fruit to God;
5 for when we were in the flesh, the passions of the sins, that [are] through the law, were working in our members, to bear fruit to the death;
6 and now we have ceased from the law, that being dead in which we were held, so that we may serve in newness of spirit, and not in oldness of letter.
7 What, then, shall we say? the law [is] sin? let it not be! but the sin I did not know except through law, for also the covetousness I had not known if the law had not said:
8 `Thou shalt not covet;` and the sin having received an opportunity, through the command, did work in me all covetousness -- for apart from law sin is dead.
9 And I was alive apart from law once, and the command having come, the sin revived, and I died;
10 and the command that [is] for life, this was found by me for death;
11 for the sin, having received an opportunity, through the command, did deceive me, and through it did slay [me];
12 so that the law, indeed, [is] holy, and the command holy, and righteous, and good.
13 That which is good then, to me hath it become death? let it not be! but the sin, that it might appear sin, through the good, working death to me, that the sin might become exceeding sinful through the command,
14 for we have known that the law is spiritual, and I am fleshly, sold by the sin;
15 for that which I work, I do not acknowledge; for not what I will, this I practise, but what I hate, this I do.
16 And if what I do not will, this I do, I consent to the law that [it is] good,
17 and now it is no longer I that work it, but the sin dwelling in me,
18 for I have known that there doth not dwell in me, that is, in my flesh, good: for to will is present with me, and to work that which is right I do not find,
19 for the good that I will, I do not; but the evil that I do not will, this I practise.
20 And if what I do not will, this I do, it is no longer I that work it, but the sin that is dwelling in me.
21 I find, then, the law, that when I desire to do what is right, with me the evil is present,
22 for I delight in the law of God according to the inward man,
23 and I behold another law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of the sin that [is] in my members.
24 A wretched man I [am]! who shall deliver me out of the body of this death?
25 I thank God -- through Jesus Christ our Lord; so then, I myself indeed with the mind do serve the law of God, and with the flesh, the law of sin.