1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
1 Truth I say in Christ, I lie not, my conscience bearing testimony with me in the Holy Spirit,
2 that I have great grief and unceasing pain in my heart --
3 for I was wishing, I myself, to be anathema from the Christ -- for my brethren, my kindred, according to the flesh,
4 who are Israelites, whose [is] the adoption, and the glory, and the covenants, and the lawgiving, and the service, and the promises,
5 whose [are] the fathers, and of whom [is] the Christ, according to the flesh, who is over all, God blessed to the ages. Amen.
6 And it is not possible that the word of God hath failed; for not all who [are] of Israel are these Israel;
7 nor because they are seed of Abraham [are] all children, but -- `in Isaac shall a seed be called to thee;`
8 that is, the children of the flesh -- these [are] not children of God; but the children of the promise are reckoned for seed;
9 for the word of promise [is] this; `According to this time I will come, and there shall be to Sarah a son.`
10 And not only [so], but also Rebecca, having conceived by one -- Isaac our father --
11 (for they being not yet born, neither having done anything good or evil, that the purpose of God, according to choice, might remain; not of works, but of Him who is calling,) it was said to her --
12 `The greater shall serve the less;`
13 according as it hath been written, `Jacob I did love, and Esau I did hate.`
14 What, then, shall we say? unrighteousness [is] with God? let it not be!
15 for to Moses He saith, `I will do kindness to whom I do kindness, and I will have compassion on whom I have compassion;`
16 so, then -- not of him who is willing, nor of him who is running, but of God who is doing kindness:
17 for the Writing saith to Pharaoh -- `For this very thing I did raise thee up, that I might shew in thee My power, and that My name might be declared in all the land;`
18 so, then, to whom He willeth, He doth kindness, and to whom He willeth, He doth harden.
19 Thou wilt say, then, to me, `Why yet doth He find fault? for His counsel who hath resisted?`
20 nay, but, O man, who art thou that art answering again to God? shall the thing formed say to Him who did form [it], Why me didst thou make thus?
21 hath not the potter authority over the clay, out of the same lump to make the one vessel to honour, and the one to dishonour?
22 And if God, willing to shew the wrath and to make known His power, did endure, in much long suffering, vessels of wrath fitted for destruction,
23 and that He might make known the riches of His glory on vessels of kindness, that He before prepared for glory, whom also He did call -- us --
24 not only out of Jews, but also out of nations,
25 as also in Hosea He saith, `I will call what [is] not My people -- My people; and her not beloved -- Beloved,
26 and it shall be -- in the place where it was said to them, Ye [are] not My people; there they shall be called sons of the living God.`
27 And Isaiah doth cry concerning Israel, `If the number of the sons of Israel may be as the sand of the sea, the remnant shall be saved;
28 for a matter He is finishing, and is cutting short in righteousness, because a matter cut short will the Lord do upon the land.
29 and according as Isaiah saith before, `Except the Lord of Sabaoth did leave to us a seed, as Sodom we had become, and as Gomorrah we had been made like.`
30 What, then, shall we say? that nations who are not pursuing righteousness did attain to righteousness, and righteousness that [is] of faith,
31 and Israel, pursuing a law of righteousness, at a law of righteousness did not arrive;
32 wherefore? because -- not by faith, but as by works of law; for they did stumble at the stone of stumbling,
33 according as it hath been written, `Lo, I place in Sion a stone of stumbling and a rock of offence; and every one who is believing thereon shall not be ashamed.`