12 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus.13 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.14 Nebo tělo není jeden úd, ale mnozí.15 Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?16 A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?17 Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak bude sluch? Pakli všecko tělo jest sluch, kde povonění?18 Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle, tak jakž jest on chtěl.19 Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd, kde by bylo tělo?20 Ale nyní mnozí údové jsou, však jedno tělo.21 A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.22 Nýbrž mnohem více údové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.23 A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle, ty větší ctí přistíráme; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají,24 Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, poslednějšímu dav hojnější poctu,25 Aby nebyla nesvornost v těle, ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali26 A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.27 Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky.