1 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,4 Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.6 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,7 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)9 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.10 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.11 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.12 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.14 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.15 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.16 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.17 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.19 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.20 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.