1 Allora tutto Israele si radunò presso Davide a Ebron, e gli disse: "Ecco noi siamo tue ossa e tua carne. 2 Anche in passato quando Saul era re, eri tu che guidavi e riconducevi Israele; e l’Eterno, il tuo Dio, ti ha detto: ‘Tu pascerai il mio popolo Israele, tu sarai il principe del mio popolo Israele’". 3 Tutti gli anziani d’Israele andarono dunque dal re a Ebron, e Davide fece alleanza con loro a Ebron in presenza dell’Eterno; e unsero Davide come re d’Israele, secondo la parola che l’Eterno aveva pronunciato per mezzo di Samuele. 4 Davide con tutto Israele si mosse contro Gerusalemme, che è Gebus, dove c’erano i Gebusei, abitanti del paese. 5 E gli abitanti di Gebus dissero a Davide: "Tu non entrerai qui". Ma Davide prese la fortezza di Sion che è la città di Davide. 6 Davide aveva detto: "Chiunque colpirà per primo i Gebusei, sarà capo e principe". E Ioab, figlio di Seruia, salì per primo, e fu fatto capo. 7 Davide abitò nella fortezza, e per questo fu chiamata "la città di Davide". 8 E fece costruzioni intorno alla città, cominciando da Millo e per tutto il suo perimetro; e Ioab riparò il resto della città. 9 Davide diventava sempre più grande, e l’Eterno degli eserciti era con lui.

10 Questi sono i capi dei valorosi guerrieri che furono al servizio di Davide, e che lo aiutarono con tutto Israele ad assicurare il suo dominio per stabilirlo re, secondo la parola dell’Eterno riguardo a Israele. 11 Questa è la lista dei valorosi guerrieri che furono al servizio di Davide: Iasobeam, figlio di un Acmonita, capo dei principali ufficiali; egli impugnò la lancia contro trecento uomini, che uccise in un solo scontro. 12 Dopo di lui veniva Eleazar, figlio di Dodo, l’Aoita, uno dei tre valorosi guerrieri. 13 Egli era con Davide a Pass-Dammin, dove i Filistei si erano radunati per combattere. Là c’era un campo pieno d’orzo; e il popolo fuggiva davanti ai Filistei. 14 Ma quelli si piantarono in mezzo al campo, lo difesero e sconfissero i Filistei; e l’Eterno concesse loro una grande vittoria. 15 Tre dei trenta capi scesero sulla roccia, presso Davide, nella caverna di Adullam, mentre l’esercito dei Filistei era accampato nella valle di Refaim. 16 Davide era allora nella fortezza, e c’era un presidio di Filistei a Betlemme. 17 Davide ebbe un desiderio, e disse: "Oh, se qualcuno mi desse da bere dell’acqua del pozzo che è vicino alla porta di Betlemme!". 18 E quei tre si aprirono un varco attraverso il campo filisteo, attinsero dell’acqua dal pozzo di Betlemme, vicino alla porta; la presero con sé e la presentarono a Davide, il quale però non ne volle bere, ma la sparse davanti all’Eterno, 19 dicendo: "Mi guardi Iddio dal fare una cosa simile! Berrei il sangue di questi uomini, che sono andati là a rischio della loro vita? Perché l’hanno portata a rischio della loro vita". E non la volle bere. Questo fecero quei tre prodi. 20 Abisai, fratello di Ioab, fu il capo di altri tre. Egli impugnò la lancia contro trecento uomini, e li uccise; e fu famoso fra i tre. 21 Fu il più illustre dei tre della seconda serie, e fu costituito loro capo; tuttavia non giunse a eguagliare i primi tre. 22 Poi veniva Benaia, figlio di Ieoiada, figlio di un uomo di Cabseel, valoroso e celebre per le sue prodezze. Egli uccise i due grandi eroi di Moab. Scese anche in mezzo a una cisterna, dove uccise un leone, in un giorno di neve. 23 Uccise pure un Egiziano di statura enorme, alto cinque cubiti, che teneva in mano una lancia grossa come un subbio da tessitore; ma Benaia gli scese contro con un bastone, strappò la lancia dalla mano dell’Egiziano, e se ne servì per ucciderlo. 24 Questo fece Benaia, figlio di Ieoiada; e fu famoso fra i tre prodi. 25 Fu il più illustre dei trenta; tuttavia non giunse a eguagliare i primi tre. E Davide lo ammise nel suo consiglio. 26 Poi c’erano questi uomini, forti e valorosi: Asael, fratello di Ioab; Elanan, figlio di Dodo da Betlemme; 27 Sammot da Aror; Cheles da Palon; 28 Ira, figlio di Icches, da Tecoa; Abiezer da Anatot; 29 Sibbecai da Cusa; 30 Ilai da Aoa; Maarai da Netofa; Cheled, figlio di Baana, da Netofa; 31 Itai, figlio di Ribai, da Ghibea dei figli di Beniamino; Benaia da Piraton; 32 Curai da Nacale-Gaas; Abiel da Arbat; 33 Azmavet da Baarum; Eliaba da Saalbon; 34 Bene-Asem da Ghizon; Ionatan, figlio di Saghè, da Arar; 35 Achiam, figlio di Sacar, da Arar; Elifal, figlio di Ur; 36 Chefer da Mechera; Achia da Palon; 37 Esro da Carmel; Naarai, figlio di Ezbai; 38 Ioel, fratello di Natan; Mibar, figlio di Agri; 39 Selec, l’Ammonita; Naarai da Berot, scudiero di Ioab figlio di Seruia. 40 Ira da Ieter; Gareb da Ieter; 41 Uria, l’Ittita; Zabad, figlio di Alai; 42 Adina, figlio di Siza, il Rubenita, capo dei Rubeniti, e altri trenta con lui. 43 Canan, figlio di Maaca; Iosafat da Mitni; 44 Uzzia da Astarot; Sama e Ieiel, figli di Otam, da Aroer; 45 Iediael, figlio di Simri; Ioa, suo fratello, il Tisita; 46 Eliel da Maavim; Ieribai e Iosavia, figli di Elnaam; Itma, il Moabita; Eliel, Obed e Iaasiel, il Mesobaita.

1 Nebo shromáždivše se všickni Izraelští k Davidovi do Hebronu, řekli: Aj, my kost tvá a tělo tvé jsme. 2 Ano předešlých časů, když byl Saul králem, ty jsi vyvodil i přivodil Izraele, a nadto řekl Hospodin Bůh tvůj tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad lidem mým Izraelským. 3 Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu, a učinil s nimi David smlouvu v Hebronu před Hospodinem. I pomazali Davida za krále nad Izraelem, podlé slova Hospodinova skrze Samuele. 4 Táhl pak David a všecken lid Izraelský k Jeruzalému, (jenž bylo Jebus, nebo tam byli Jebuzejští obyvatelé té země). 5 I mluvili obyvatelé Jebus Davidovi: Nevejdeš sem. Ale David vzal hrad Sion, to jest město Davidovo. 6 Nebo byl řekl David: Kdož by koli nejprvé porazil Jebuzea, bude předním a knížetem. Protož vstoupil nejprvé Joáb syn Sarvie, a učiněn předním. 7 Potom bydlil David na tom hradě, pročež nazvali jej městem Davidovým. 8 I vystavěl město vůkol a vůkol, od Mello až do okolku, Joáb pak opravil ostatek města. 9 A tak David čím dále tím více prospíval a rostl; nebo Hospodin zástupů byl s ním. 10 Tito pak jsou přední z udatných, kteréž měl David, ježto se zmužile přičinili s ním o království jeho se vším Izraelem, aby ho za krále vyzdvihli podlé slova Hospodinova nad Izraelem. 11 Tento jest počet silných, kteréž měl David: Jasobam syn Chachmonův, přední z vůdců. Ten pozdvihl kopí svého proti třem stům, a zbil je pojednou. 12 Po něm též Eleazar syn Dodi Achochitského. On byl jeden z těch tří udatných. 13 Ten byl s Davidem v Pasdammim, když se Filistinští sebrali k boji. A byl tu díl rolí poseté ječmenem, a lid byl utekl před Filistinskými. 14 I zastavili se u prostřed toho dílu, a obdrželi jej, porazivše Filistinské. A vysvobodil Hospodin lid vysvobozením velikým. 15 Ti také tři ze třidcíti předních sstoupili k skále k Davidovi do jeskyně Adulam, když vojsko Filistinských leželo v údolí Refaim. 16 (Nebo David tehdáž bydlil v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl tehdáž u Betléma.) 17 Pohnul se pak David žádostí, a řekl: Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány. 18 A protož probivše se ti tři skrze vojsko Filistinských, navážili vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány, a nabravše, přinesli k Davidovi. David pak nechtěl jí píti, ale vylil ji v obět Hospodinu, 19 A řekl: Nedejž mi toho, Bože můj, abych to učiniti měl. Zdali krev mužů těch píti budu, kteříž se opovážili života svého? Nebo s opovážením života svého přinesli ji. I nechtěl jí píti. To učinili ti tři silní. 20 Potom Abizai bratr Joábův byl přední mezi třmi, a ten také pozdvihl kopí svého proti třem stům, i pobil je, a byl z těch tří nejslovoutnější. 21 Z těch tří nad druhé dva jsa nejvzácnější, byl knížetem jejich, a však oněm prvním nebyl rovný. 22 Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten zabil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh. 23 Ten také zabil muže Egyptského zvýší pěti loket. A ačkoli měl Egyptský ten v ruce kopí, jako vratidlo tkadlcovské, však šel k němu s holí, a vytrh kopí z ruky Egyptského, zabil jej kopím jeho. 24 To učinil Banaiáš syn Joiadův, kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými. 25 A ač byl mezi třidcíti slavný, však oněm třem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými. 26 Udatní rytíři také i tito: Azael bratr Joábův, Elchanan syn Dodův Betlémský, 27 Sammot Charodský, Chelez Pelonský, 28 Híra syn Ikeš Tekoitský, Abiezer Anatotský, 29 Sibbechai Chusatský, Ilai Achochský, 30 Maharai Netofatský, Cheleb syn Baany Netofatský, 31 Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniaminových, Banaiáš Faratonský, 32 Churai od potoku Gás, Abiel Arbatský, 33 Azmavet Bacharomský, Eliachba Salbonský, 34 Synové Chasem Gizonského, Jonatan syn Sage Hararského, 35 Achiam syn Sacharův Hararský, Elifal syn Urův, 36 Hefer Mecheratský, Achiáš Pelonský, 37 Chezro Karmelský, Narai syn Ezbai, 38 Joel bratr Nátanův, Mibchar syn Geri, 39 Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, oděnec Joába syna Sarvie, 40 Híra Itrejský, Gareb Itrejský, 41 Uriáš Hetejský, Zabad syn Achlai, 42 Adina syn Sizův Rubenský, kníže nad Rubenskými, a s ním jiných třidceti, 43 Chanan syn Maachův, a Jozafat Mitnejský, 44 Uziáš Asteratský, Sama a Johiel, synové Chotama Aroerského, 45 Jediael, syn Simri, a Jocha bratr jeho Tizejský, 46 Eliel Machavimský, a Jeribai a Josaviáš synové Elnámovi, a Itma Moábský, 47 Eliel, a Obéd, a Jaasiel z Mezobaia.