1 La parola di Samuele era rivolta a tutto Israele. Israele uscì contro i Filistei per dare battaglia, e si accampò presso Eben-Ezer; i Filistei erano accampati presso Afec. 2 I Filistei si schierarono in battaglia di fronte a Israele e, ingaggiato il combattimento, Israele fu sconfitto dai Filistei, che uccisero sul campo di battaglia circa quattromila uomini. 3 Quando il popolo fu tornato nell’accampamento, gli anziani d’Israele dissero: "Perché l’Eterno oggi ci ha sconfitti davanti ai Filistei? Andiamo a prendere a Silo l’arca del patto dell’Eterno, e venga in mezzo a noi e ci salvi dalle mani dei nostri nemici!". 4 Il popolo quindi mandò gente a Silo, e di là fu portata l’arca del patto dell’Eterno degli eserciti, il quale sta fra i cherubini; e i due figli di Eli, Ofni e Fineas, erano là, con l’arca del patto di Dio. 5 E quando l’arca del patto dell’Eterno entrò nell’accampamento, tutto Israele elevò grandi grida di gioia, così che ne rimbombò la terra. 6 I Filistei, all’udire quelle alte grida, dissero: "Che significano queste grandi grida nell’accampamento degli Ebrei?". E seppero che l’arca dell’Eterno era arrivata nell’accampamento. 7 E i Filistei ebbero paura, perché dicevano: "Dio è venuto nell’accampamento". Ed esclamarono: "Guai a noi! poiché non era così nei giorni passati. 8 Guai a noi! Chi ci salverà dalle mani di questi dèi potenti? Questi sono gli dèi che colpirono gli Egiziani con ogni sorta di piaghe nel deserto. 9 Siate forti, Filistei, e comportatevi da uomini, affinché non diventiate schiavi degli Ebrei, come essi sono stati schiavi vostri! Comportatevi da uomini e combattete!". 10 I Filistei dunque combatterono, Israele fu sconfitto e ciascuno se ne fuggì nella sua tenda. La strage fu enorme, e caddero trentamila fanti d’Israele. 11 L’arca di Dio fu presa, e i due figli di Eli, Ofni e Fineas, morirono. 12 Un uomo di Beniamino, fuggito dal campo di battaglia, giunse correndo a Silo quello stesso giorno, con le vesti stracciate e la testa coperta di terra. 13 Al suo arrivo, ecco che Eli stava sull’orlo della strada, seduto sulla sua sedia, aspettando ansiosamente, perché gli tremava il cuore per l’arca di Dio. Quando quell’uomo entrò nella città portando la notizia, un grido si alzò da tutta la città. 14 Ed Eli, udendo lo strepito delle grida, disse: "Che significa il chiasso di questo tumulto?". E quell’uomo andò in fretta a portare la notizia a Eli. 15 Ora Eli aveva novantott’anni; la vista gli era venuta meno, pertanto non poteva vedere. 16 Quell’uomo gli disse: "Sono io che vengo dal campo di battaglia e che ne sono fuggito oggi". Ed Eli disse: "Com’è andata la cosa, figlio mio?". 17 E colui che portava la notizia, rispondendo, disse: "Israele è fuggito davanti ai Filistei e c’è stata una grande strage fra il popolo; anche i tuoi due figli, Ofni e Fineas, sono morti, e l’arca di Dio è stata presa". 18 Appena ebbe menzionato l’arca di Dio, Eli cadde dal suo seggio all’indietro, accanto alla porta, si ruppe la nuca e morì, perché era un uomo vecchio e pesante. Era stato giudice d’Israele quarant’anni. 19 Sua nuora, moglie di Fineas, era incinta e prossima al parto; quando udì la notizia che l’arca di Dio era presa e che suo suocero e suo marito erano morti, si curvò e partorì, perché sorpresa a un tratto dai dolori. 20 Mentre stava per morire, le donne che l’assistevano le dissero: "Non temere, poiché hai partorito un figlio". Ma lei non rispose e non ne fece caso. 21 E chiamò il suo bambino Icabod, dicendo: "La gloria si è allontanata da Israele", perché l’arca di Dio era stata presa, e a causa del suocero e del marito. 22 E disse: "La gloria si è allontanata da Israele, perché l’arca di Dio è stata presa".

1 I stalo se vedlé řeči Samuelovy všemu lidu Izraelskému. Nebo když vytáhl Izrael proti Filistinským k boji, a položili se při Eben-Ezer, Filistinští pak položili se v Afeku; 2 A když se sšikovali Filistinští proti Izraelovi, a již se potýkali: poražen jest Izrael od Filistinských, tak že jich zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužů. 3 I navrátil se lid do stanů, a řekli starší Izraelští: Proč nás dnes Hospodin porazil před Filistinskými? Vezměme k sobě z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy, ať přijde mezi nás, a vysvobodí nás z rukou nepřátel našich. 4 Poslal tedy lid do Sílo, a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubínech. Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží, Ofni a Fínes. 5 Když pak přinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska, zkřikl všecken Izrael s velikým plésáním, až země vzněla. 6 Uslyševše pak Filistinští hluk plésání, řekli: Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojště Hebrejském? I poznali, že truhla Hospodinova přišla do vojska. 7 Protož báli se Filistinští, když praveno bylo: Přišel Bůh do vojska jejich; a řekli: Běda nám, nebo nebylo prvé nic k tomu podobného. 8 Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těch bohů silných? Tiť jsou bohové, kteříž zbili Egypt všelikou ranou i na poušti. 9 Posilňte se a buďte muži, ó Filistinští, abyste nesloužili těm Hebrejským, jako oni sloužili vám; buďtež tedy muži a bojujte. 10 Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších; 11 Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes. 12 Běže pak jeden Beniaminský z bitvy, přišel do Sílo téhož dne, maje roucho roztržené a hlavu prstí posypanou. 13 Přišel tedy, a aj, Elí seděl na stolici při cestě, hledě, nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží; a když všel muž ten, a oznámil v městě, kvílilo všecko město. 14 A uslyšev Elí hlas křiku toho, řekl: Jaký jest to hlas hřmotu tohoto? Muž pak ten pospíchaje, přiběhl, aby oznámil Elí. 15 (A byl Elí v devadesáti a osmi letech; oči také jeho byly již pošly, a nemohl viděti.) 16 I řekl muž ten k Elí: Já jdu z bitvy, z bitvy zajisté utekl jsem dnes. I dí jemu on: Co se tam stalo, můj synu? 17 Odpověděl ten posel a řekl: Utekl Izrael před Filistinskými, také i porážka veliká stala se v lidu, ano i oba synové tvoji zabiti jsou, Ofni a Fínes, a truhla Boží jest vzata. 18 I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On soudil Izraele čtyřidceti let. 19 Nevěsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc těhotná a blízká porodu, uslyševši také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její. 20 A v ten čas, když ona umírala, řekly, kteréž stály při ní: Neboj se, však jsi porodila syna. Kteráž nic neodpověděla, aniž toho připustila k srdci svému. 21 I nazvala dítě Ichabod, řkuci: Přestěhovala se sláva z Izraele; proto že vzata byla truhla Boží, a umřel tchán i muž její. 22 Protož řekla: Přestěhovala se sláva z Izraele, nebo vzata jest truhla Boží.