1 Davide disse: "È rimasto ancora qualcuno della casa di Saul a cui io possa fare del bene per amore di Gionatan?". 2 Ora c’era un servo della casa di Saul, per nome Siba, che fu fatto venire da Davide. Il re gli chiese: "Sei tu Siba?". Egli rispose: "Servo tuo". 3 Il re gli disse: "C’è ancora qualcuno della casa di Saul a cui io possa fare del bene per amore di Dio?". Siba rispose al re: "C’è ancora un figlio di Gionatan, che ha i piedi storpi". 4 Il re gli disse: "Dov’è?". Siba rispose al re: "È in casa di Machir, figlio di Ammiel, a Lodebar". 5 Allora il re lo mandò a prendere in casa di Machir, figlio di Ammiel, a Lodebar. 6 E Mefiboset, figlio di Gionatan, figlio di Saul venne da Davide, si gettò con la faccia a terra e si prostrò davanti a lui. Davide disse: "Mefiboset!": Ed egli rispose: "Ecco il tuo servo!". 7 Davide gli disse: "Non temere, perché io non mancherò di trattarti con bontà per amore di Gionatan tuo padre, e ti restituirò tutte le terre di Saul tuo antenato e tu mangerai sempre alla mia mensa". 8 Mefiboset si inchinò profondamente, e disse: "Che cos’è il tuo servo, che tu ti degni guardare un cane morto come sono io?". 9 Allora il re chiamò Siba, servo di Saul, e gli disse: "Tutto quello che apparteneva a Saul e a tutta la sua casa io lo do al figlio del tuo signore. 10 Tu dunque, con i tuoi figli e con i tuoi servi, coltiva le sue terre e fa’ le raccolte, affinché il figlio del tuo signore abbia del pane da mangiare; Mefiboset, figlio del tuo signore, mangerà sempre alla mia mensa". Ora Siba aveva quindici figli e venti servi. 11 Siba disse al re: "Il tuo servo farà tutto quello che il re mio signore ordina al suo servo". Mefiboset mangiò alla mensa di Davide come uno dei figli del re. 12 Ora Mefiboset aveva un figlio di nome Mica; e tutti quelli che stavano in casa di Siba erano servi di Mefiboset. 13 Mefiboset dimorava a Gerusalemme perché mangiava sempre alla mensa del re. Era zoppo da entrambi i piedi.

1 Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu? 2 Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I řekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpověděl: Jsem služebník tvůj. 3 Řekl jemu král: Jest-liž ještě kdo z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství Boží? Odpověděl Síba králi: Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy. 4 I řekl jemu král: Kdež jest? Odpověděl Síba králi: Tam jest v domě Machiry, syna Amielova v Lodebar. 5 Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar. 6 A když přišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvář svou a poklonil se. I řekl David: Mifibozete. Kterýž odpověděl: Aj, služebník tvůj. 7 Řekl jemu David: Neboj se, nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky. 8 Kterýž pokloniv se, řekl: Co jest služebník tvůj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já? 9 Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a řekl jemu: Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho, to jsem dal synu pána tvého. 10 Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby měl syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků.) 11 Odpověděl Síba králi: Vedlé všeho, jakž přikázal pán můj král služebníku svému, tak učiní služebník tvůj, ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských. 12 Měl také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteříž bydlili v domě Síbově, byli za služebníky Mifibozetovi. 13 A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obě noze.