1 Il Cantico dei Cantici di Salomone.

L’amata:

2 Mi baci egli dei baci della sua bocca, poiché le tue carezze sono migliori del vino. 3 I tuoi profumi hanno un odore soave; il tuo nome è un profumo che si spande; perciò ti amano le fanciulle! 4 Attirami a te! Noi ti correremo dietro! Il re mi ha condotta nei suoi appartamenti.

Le figlie di Gerusalemme:

Noi gioiremo, ci rallegreremo a causa tua; noi celebreremo le tue carezze più del vino! A ragione sei amato!

L’amata alle figlie di Gerusalemme:

5 Io sono nera ma sono bella, o figlie di Gerusalemme, come le tende di Chedar, come i padiglioni di Salomone. 6 Non guardate se sono nera; è il sole che mi ha bruciata; i figli di mia madre si sono adirati contro di me; mi hanno fatta guardiana delle vigne, ma io la mia vigna non l’ho custodita.

L’amata all’amato:

7 O tu che il mio cuore ama, dimmi dove conduci a pascolare il tuo gregge, e dove lo fai riposare sul mezzogiorno. Perché sarei come una donna sperduta, presso le greggi dei tuoi compagni?

L’amato all’amata:

8 Se non lo sai, o la più bella delle donne, esci e segui le tracce delle pecore, e fa’ pascolare i tuoi capretti presso le tende dei pastori. 9 Amica mia, io ti assomiglio alla mia cavalla che si attacca ai carri del Faraone. 10 Le tue guance sono belle in mezzo alle collane, e il tuo collo è bello tra i filari di perle. 11 Noi ti faremo delle collane d’oro con dei punti d’argento.

L’amata riguardo all’amato:

12 Mentre il re è nel suo convito, il mio nardo esala il suo profumo. 13 Il mio amico è per me come un sacchetto di mirra, che passa la notte sul mio seno. 14 Il mio amico è per me come un grappolo di cipro delle vigne di En-Ghedi.

L’amato all’amata:

15 Come sei bella, amica mia, come sei bella! I tuoi occhi sono come quelli dei colombi.

L’amata all’amato:

16 Come sei bello, amico mio, come sei amabile! Anche il nostro letto è verdeggiante. 17 Le travi delle nostre case sono di cedro, i nostri soffitti sono di cipresso.

1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových. 2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno. 3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují. 4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě. 5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. 6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. 7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých? 8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů. 9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. 10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. 11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými. 12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou. 13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. 14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi. 15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí. 16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se. 17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.