1 Io sono la rosa di Saron, il giglio delle valli.

L’amato riguardo all’amata:

2 Come un giglio tra le spine, così è l’amica mia tra le fanciulle.

L’amata riguardo all’amato:

3 Come è un melo fra gli alberi del bosco, così è l’amico mio fra i giovani. Io desidero sedermi alla sua ombra, e il suo frutto è dolce al mio palato. 4 Egli mi ha condotta nella casa del convito, e l’insegna che stende su di me è Amore. 5 Fortificatemi con delle schiacciate d’uva, sostentatemi con delle mele, perché io sono malata d’amore. 6 La sua sinistra sia sotto il mio capo, e la sua destra mi abbracci!

L’amata alle figlie di Gerusalemme:

7 O figlie di Gerusalemme, io vi scongiuro per le gazzelle, per le cerve dei campi, non svegliate, non svegliate l’amore mio, finché non lo desideri!

L’amata riguardo all’amato:

8 Ecco la voce del mio amico! Eccolo che viene, saltando per i monti, balzando per i colli. 9 L’amico mio è simile a una gazzella o a un cerbiatto. Eccolo, egli sta dietro al nostro muro e guarda per la finestra, lancia occhiate attraverso le persiane. 10 Il mio amico parla e mi dice: "Alzati, amica mia, mia bella, e vieni, 11 poiché, ecco, l’inverno è passato, il tempo delle piogge è finito, se n’è andato; 12 i fiori appaiono sulla terra, il tempo del canto è giunto, e la voce della tortora si fa udire nelle nostre campagne. 13 Il fico ha messo i suoi frutti, e le viti fiorite esalano il loro profumo. Alzati, amica mia, mia bella, e vieni".

L’amato all’amata:

14 O mia colomba, che stai nelle fessure delle rocce, nel nascondiglio dei dirupi, mostrami il tuo viso, fammi udire la tua voce; poiché la tua voce è soave, e il tuo viso è bello.

Le figlie di Gerusalemme:

15 Prendeteci le volpi, le piccole volpi che guastano le vigne, poiché le nostre vigne sono in fiore!

L’amata all’amato:

16 Il mio amico è mio, e io sono sua: di lui, che pastura il gregge fra i gigli. 17 Prima che spiri la brezza del giorno e che le ombre fuggano, torna, amico mio, come la gazzella o il cerbiatto sui monti che ci separano!

1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách. 2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami. 3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým. 4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně. 5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí, 6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl. 8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích. 9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži. 10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď. 11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla. 12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší. 13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď. 14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý. 15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete. 16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. 17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.