1 Per il Maestro del coro. Di Davide. Salmo.

Io ho pazientemente aspettato l’Eterno,

egli si è chinato su di me e ha ascoltato il mio grido.

2 Egli mi ha fatto uscire da una fossa di perdizione,

dal pantano fangoso;

ha fatto posare i miei piedi sulla roccia,

e ha stabilito i miei passi.

3 Egli ha messo nella mia bocca un cantico nuovo

a lode del nostro Dio.

Molti vedranno questo e temeranno

e confideranno nell’Eterno.

4 Beato l’uomo che ripone nell’Eterno la sua fiducia,

e non riguarda ai superbi

né a quelli che si sviano dietro alla menzogna!

5 O Eterno, Dio mio, hai moltiplicato le tue meraviglie

e i tuoi pensieri in nostro favore; nessuno è pari a te.

Vorrei narrarli e parlarne, ma sono così tanti che non si possono contare.

6 Tu non gradisci né sacrificio né offerta;

mi hai aperto gli orecchi.

Tu non domandi né olocausto né sacrificio per il peccato.

7 Allora ho detto: "Eccomi, vengo!

Sta scritto di me nel rotolo del libro.

8 Dio mio, io prendo piacere a fare la tua volontà,

la tua legge è dentro il mio cuore".

9 Io ho proclamato la tua giustizia nella grande assemblea;

ecco, io non tengo chiuse le mie labbra,

tu lo sai, o Eterno.

10 Non ho tenuta nascosta la tua giustizia nel mio cuore;

ho raccontato la tua fedeltà e la tua salvezza;

non ho celato la tua benevolenza

né la tua verità alla grande assemblea.

11 Tu, o Eterno, non rifiutarmi la tua misericordia;

la tua bontà e la tua verità mi custodiscano sempre!

12 Poiché mali innumerevoli mi circondano;

le mie iniquità mi hanno raggiunto

e non posso abbracciarle con lo sguardo.

Sono in maggior numero dei capelli del mio capo,

e il mio cuore viene meno!

13 Piacciati, o Eterno, di liberarmi!

O Eterno, affrettati in mio aiuto!

14 Siano confusi e svergognati tutti

quelli che cercano l’anima mia per farla perire!

Voltino le spalle e siano coperti di disonore

quelli che desiderano il mio male!

15 Restino muti di stupore per la loro vergogna

quelli che mi dicono: Ah, ah!

16 Gioiscano e si rallegrino in te tutti quelli che ti cercano;

quelli che amano la tua salvezza dicano sempre:

"L’Eterno è grande!".

17 Quanto a me, io sono misero e povero,

ma il Signore ha cura di me.

Tu sei il mio aiuto e il mio liberatore;

o Dio mio, non tardare!

1 Přednímu zpěváku, Davidův žalm. 2 Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání. 3 A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil. 4 A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu. 5 Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují. 6 Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. 7 Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. 8 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně. 9 Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých. 10 Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. 11 Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. 12 Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají. 13 Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne. 14 Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé. 15 Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém. 16 Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá. 17 Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. 18 Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž.