1 O Eterno, perché te ne stai lontano?

Perché ti nascondi in tempo d’angoscia?

2 L’empio nella sua superbia perseguita con furore i poveri;

essi rimangono presi nelle macchinazioni

che gli empi hanno ordite;

3 poiché l’empio si gloria delle brame dell’anima sua,

benedice il rapace e disprezza l’Eterno.

4 L’empio, nell’alterezza della sua faccia,

dice: "L’Eterno non farà inchieste".

Tutti i suoi pensieri sono: "Non c’è Dio!".

5 Le sue vie sono prospere in ogni tempo;

cosa troppo alta per lui sono i tuoi giudizi;

egli soffia contro tutti i suoi nemici.

6 Egli dice nel suo cuore: "Non sarò mai smosso;

d’età in età non m’accadrà male alcuno".

7 La sua bocca è piena di maledizione, di frodi e di oppressione;

sotto la sua lingua c’è malizia e iniquità.

8 Egli sta negli agguati dei villaggi;

uccide l’innocente in luoghi nascosti;

i suoi occhi spiano il misero.

9 Sta in agguato nel suo nascondiglio

come un leone nella sua tana;

sta in agguato per sorprendere l’afflitto;

egli sorprende l’infelice traendolo nella sua rete.

10 Se ne sta quatto e chino,

e gli afflitti sono sopraffatti dalla sua forza.

11 Egli dice in cuor suo: "Dio dimentica,

nasconde la sua faccia, non lo vedrà mai".

12 Ergiti o Eterno! o Dio, alza la mano!

Non dimenticare i mansueti.

13 Perché l’empio disprezza Dio?

perché dice in cuor suo: "Non ne farai ricerca?".

14 Ma tu hai visto; poiché tu osservi i travagli

e le pene per prendere la cosa in mano.

A te si affida il misero;

tu sei colui che aiuta l’orfano.

15 Fiacca il braccio dell’empio,

cerca l’empietà del malvagio finché tu non ne trovi più.

16 L’Eterno è re in eterno;

le nazioni sono state sterminate dalla sua terra.

17 O Eterno, tu esaudisci il desiderio degli umili;

tu fortifichi il loro cuore, inclinerai il tuo orecchio

18 per rendere giustizia all’orfano e all’oppresso,

affinché l’uomo, che è della terra, cessi dall’incutere spavento.

1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? 2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. 3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. 4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. 5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, 6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého. 7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. 8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. 9 Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. 10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. 11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. 12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. 13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? 14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. 15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. 16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. 17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, 18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.