1 Salmo di Asaf.

Il Potente, Dio, l’Eterno ha parlato

e ha convocato la terra da oriente a occidente.

2 Da Sion, perfetta in bellezza,

Dio è apparso nel suo fulgore.

3 Il nostro Dio viene e non se ne starà in silenzio:

lo precede un fuoco divorante,

lo circonda una fiera tempesta.

4 Egli convoca i cieli dall’alto

e la terra per assistere al giudizio del suo popolo:

5 "Radunatemi", dice, "i miei fedeli

che hanno fatto con me un patto mediante sacrificio".

6 I cieli proclameranno la sua giustizia;

perché Dio stesso sta per giudicare. [Pausa]

7 "Ascolta, popolo mio, e io parlerò;

ascolta, o Israele, e io ti farò le mie rimostranze.

Io sono Dio, il tuo Dio.

8 Io non ti riprenderò a causa dei tuoi sacrifici;

i tuoi olocausti stanno sempre davanti a me.

9 Io non prenderò giovenchi dalla tua casa

né capri dai tuoi ovili;

10 perché tutte le bestie della foresta sono mie,

mio è il bestiame che sta sui monti a migliaia.

11 Io conosco tutti gli uccelli dei monti,

e quel che si muove per la campagna è a mia disposizione.

12 Se avessi fame, non te lo direi,

perché il mondo, con tutto quel che contiene, è mio.

13 Mangio io carne di tori,

o bevo io sangue di capri?

14 Offri a Dio il sacrificio della lode,

e mantieni le promesse fatte all’Altissimo;

15 poi invocami nel giorno della sventura:

io te ne trarrò fuori e tu mi glorificherai".

16 Ma quanto all’empio, Dio gli dice:

"Spetta a te di parlare dei miei statuti

e di avere sulle labbra il mio patto?

17 A te che detesti la correzione

e ti getti dietro alle spalle le mie parole?

18 Se vedi un ladro, ti diletti della sua compagnia,

e sei compagno degli adulteri.

19 Tu abbandoni la tua bocca al male,

e la tua lingua intesse frodi.

20 Ti siedi e parli contro tuo fratello,

diffami il figlio di tua madre.

21 Tu hai fatto queste cose e io ho taciuto,

e tu hai pensato che io fossi del tutto come te;

ma io ti riprenderò, e ti metterò tutto davanti agli occhi.

22 Intendete questo, voi che dimenticate Dio,

affinché io non vi laceri e non vi sia chi vi liberi.

23 Chi mi offre il sacrificio della lode mi glorifica,

e a chi regola bene la sua condotta,

io farò vedere la salvezza di Dio".

1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho. 2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se. 3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná. 4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka: 5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech. 6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah. 7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem. 8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. 9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. 10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. 11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. 12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. 13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? 14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; 15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. 16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá, 17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má. 18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš. 19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. 20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. 21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. 22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. 23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.